být jedním z davu, anonymním kolečkem v soukolí, mravencem v uniformě kolektivu, pochodovat a nevědět kam ale neřešit to, pod maršem fléten a bubínků se zhypnotizovaně valit přes spáleniště, přes krvavé řeky
nadšení ve tvářích prvomájových lidí v padesátých letech je opravdové, stejně jako byly o dvě desetiletí dříve upřímně míněny výkřiky Sieg Heil! a o dvě tisíciletí dříve skandování Ukřižuj!
je to lákavě sladké jako opětovné propadnutí do ranního spánku státi se lumíkem, svou vůli a myšlení přenechat krysařům vytyčujícím směr pochodu, nechat se vést Žižkou, Leninem, Hitlerem, Maem, Pol Potem... kam to bude příště?
Žádné komentáře:
Okomentovat