Kolem strun se smyčec svíjí
v dokonalé harmonii,
E sedm a pak A moll.
Corelli & Bach a spol.
Céčko halím do toniky
zhudebněných textů.
Sekundují okamžiky,
kdy na Déčko pěji chválu.
A do našich intervalů
přidá vilnou sextu.
Hodiny trénovat etudný prstoklad
jako kluk býval jsem schopen,
neboť už od mládí měl jsem rád
valčíky, jež skládal Chopin.
Měsíční sonáty z květů,
cokoli má milá zahrát chce.
Zasadím klidně i větu
z Ludwiga a z jeho Osudové.
Ptactvo snad semínka nevyklove,
než láska vyroste na naší zahrádce.
Žena, když šla do vany,
rozluštila sama rébus:
Kdo složil Don Giovani?
Po koupelně běžíc bosky
už ví, proč mu říkám Božský.
Miluj Boha - Ama Deus.
Znám ten pocit (ne z Dvořáka),
cizinou když bloudím.
Cizinka mě zpěvem láká
ku mých semen výsevu.
Hudbofil chce úlevu,
svědí-li ho moudí.
V slavnostní róbě mi zazpívej árii
z opery lásky, v níž ti to tak sluší.
Do zad ti v objetí pět prstů zaryji,
kterými linkuji notovou osnovu.
Představu libreta mám zcela hotovu,
houslovým klíčem si odemknem uši.
Žena přijímat by měla
informaci o hoboji
uchem, vibracemi těla
v rámci hudbofilních hrátek.
Jeho romantický plátek
přijímejme pod obojí.
Slyšíc podmanivé cello,
orosí se moje čelo.
Když se potom ozvou horny,
hned jsem z toho celý horny.
A při zvuku violin
okamžitě vrcholím.
Při allegro vivace
přivedl jsem svoji dívku
nechtěně do jináče.
Od té doby dávám pozor
na adagio lamentoso
vždy po jedenáctém pivku.
Petra Čajkovského Šestá
na vinylu v barvě sazí
je tou jedinečnou ze sta,
jíž se říká Slzy králů.
Vždycky na krk beru šálu,
jak z té symfonie mrazí.
Stáří s pomalostí plže
po dláždění hrkotá.
Kolo sice občas vrže,
jak si mládím cestu razí,
hudba však je kolomazí
káry mého života.
Představení zvolna spěje
ku finále dramatu,
přesto komického děje.
Klidně bych dal milión,
moci nad poslední tón
připsat dlouhou fermatu.
