neděle 11. listopadu 2018

Poezie zpod postele

Twíty ranní poezie
veselé i neveselé
občas svázat dobré prý je
silou tiskařského lisu
do formátu tlustých spisů
sesbíraných zpod postele.

Ráno prosím sluníčko:
ještě chvilku zhasni,
mám tu práci se svíčkou
pro ty, co si přivstanou.
Ženu zamilovanou
do stupidních básní.

Pro ztvárnění tvé kontury
jsem vyplýtval káď purpury.
Teď malovat chci sienou
tvou duši žárem pálenou.
Chci kreslit tvoje tělo okří,
až budem z toho oba mokří.

Víno je dopito, svíčka je dohaslá,
hřeje však vzpomínka, jak jsme si hráli
na loži s náloží, až zem se otřásla
na samém okraji Richtrovy škály.

Ptačí křik jak nožík ostře
na podílky Lunu krájí.
Ubrus noci vrána prostře,
než sýr se svým teskným krá jí.

Vidím odlesk světla svíček
místo plátku saxofonu
dopadat ti na jazýček.
Sexy hlasem přitom chrčí,
až mi jezdí po kostrči
mrazivý dech jeho tónů.

Můj ranní rituál je prostý:
až noční vášeň z nebe strhá
cár nestydaté oblačnosti,
pak v záři slunce zakokrhám.

Noc oči na východě má,
už nekoukám se po jiné,
když ráno přijde oděná
jen v červánkovém kombiné.

Po ránu se žena snaží,
bych se tvrdým mužem stal,
posiloval svaly paží,
dělal shyby, kliky, dřepy.
Jenom pak jsme oba happy,
toť náš ranní rituál.

Kdo nezná mne, tak nejspíš poví,
že podobám se Cyranovi,
leč ráno je mi nejblíže
stav blanického rytíře.

Chodit do postele nahý
nehodí se v našem věku,
ač to utužuje vztahy.
Nocí žhavá slova plynou,
ráno drkotají zimou.
Hoďte na mě někdo deku!

Odkopán, jen na půl plynu
zvládám ráno za úsvitu,
a tak ještě na pár minut
pod peřinu schovám kýtu.

Na napjaté struny nervů
srdce brnká pizzicato.
Co jen do houslí ti vervu?
Který smyčec je tu na to?

Při časném vstávání do zimy
radši ať nikdo z vás nezkouší
vystrčit nos vprostřed rampouší.
Ztuhnutí údů všech hrozí mi.

Pod sněhobílou peřinou
se připravujem na vojnu.
Tvář máme zcela nevinnou,
náš vztah však od večera k ránu
je jízdou vášní v tobogánu,
jak bláznivý kurs bitcoinu.

Ráno je družka má podobna děťátku,
zavřené oči a pod nimi duhu.
Já si zas z postele odnáším památku
na blízké setkání čtvrtého druhu.

Ze spaní milostné nesmysly drmole,
obličej zavrtán do peří polštářku,
nasávám vůni, jež zdobila cukrářku,
s kterou jsme celou noc plnili kremrole.

Když má milá nemá stání,
básniček se domáhá,
věnujem se veršování
vysvlečeni donaha.

Ke snídani v ranních duchnách
kávu, jam a prsa vem,
víš moc dobře, co mi chutná.
V notách pyžamových blúz
hrajem kytarové blues,
já ti budu trsátkem.

Už vstala, už se rtěnkou krášlí,
už nespí v hnízdě jako dudek,
jak rozbalený dárek s mašlí.
Teď čekám plný rozechvění,
jak skončí ranní přelíčení,
teď čekám v lůžku na rozsudek.

Po noci svatební odvážně pohlédni
na tu, jež teď se tu chichotá.
Jenom muž udatný troufale uplatní
záruku do konce života.

IP adresa mé ženy
neodpoví na pingy,
ačkoli jsem nažhavený,
létaje kol jako mol.
Asi zapla firewall.
Ach, ty naše morningy!

S perspektivou mamutů
marně hledá na Youtube
videoklip plný něhy.
Já chci hot a ona čehý.

Před usnutím listuju si
v katalogu nočních můr,
jež náš spánek smutkem dusí.
Teď však zakokrhal kur.

Mám rád erotické snění.
Všem mým touhám navzdory,
nad ránem se sny však mění
na béčkové horory.

Ráno vlezlo do ložnice
skrze řídké záclony.
Dotýká se mojí kštice,
na patě mě pošimrává.
Dokud nezavoní káva,
ještě chvilku zalomím.

Au! Spálil jsem se o páru,
když napůl nahá v mlžném hávu
noc v podprsence z oparu
se motá tu, když vařím kávu.

Když paprsek nad ránem propíchne záclonu,
naruší sen, v němž se projíždím na slonu.
Bindi mám na čele, Evropan v Dillí,
indické krásky tu nadšením šílí.

Máme chobot z porcelánu,
hubičkou z něj čaj mi dej.
Slon chce zadupat si k ránu
sbírkou křehkých šálků z Míšně.
Noční stolek hostí pyšně
Fifty shades of Earl Gray.

Hrníček jsem rozbitý!
Mžourám v ránu procitlém,
hrajeme zde o city.
Opláchnu se básněmi,
dosáhnem pak spojení
vteřinovým lepidlem.

V posteli oslizlé knedlíčky,
plavem jak v polévce noci.
V polévce ohřáté pod víčky
horečkou sobotní noci.

Noc nakrájená na plátky
se choulí v rohu postele,
když vstávám snídat oplatky.
Mé neděle jsou omšelé.

Pod peřinu vklouzla noc
s tváří namazanou krémem.
Prý že nechce zas tak moc,
kdy se teda ale vemem?
Uvidíme, možná ráno
řeknu noci svoje Ano.

Vždy po ránu dlaněmi vytírám ospalky
ze snů, v nichž jezdím jak Fitipaldi.
Své auto však dávno jsem odstavil na špalky,
už jenom s bicyklem cvičím faldy.

Krkavců sedmero
snídají na trávě
(hned jak se proberou)
rosu a vláhu.
Po nočním tahu
bývá jim krkavě.

Ráno je milenkou zpitého Večera.
Svršky si posbírá, z lůžka se pozvedne
a potom, za zvuku krkavců sedmera,
plouží se po bytě, než přijde Poledne.

Po vlasech, které se zmítají ve větru
pomádu s freudovou příchutí rozetru,
snad to mé myšlenky po ránu zklidní.
Vichřice podle zpráv potrvá tři dni.

Červánčím ruměncem stydí se obloha
za to, že v noci se příhoda stala.
Příhoda bouřlivá, větrná, nemilá,
prostě se nad ránem počurala.

Svým pluhem ryju mezi řádky,
v nichž lásku zasazenu mám,
však slova nejdou vrátit zpátky,
tak dál to pole zvorávám.

My lidé jsme jak láhve vratné.
Co v nás je, kapku po kapce
si rozléváme, než nás zmátne,
že život skončil v přepravce.


pátek 28. září 2018

Kam dál, Twitře?

Coby introverta mne komunikace na síti Twitter upoutala nutností stručně a výstižně formulovat své příspěvky, a taky tím, jak tam většina příspěvků byla stručně a výstižně formulována. Zpočátku byla sympatická také možnost alternativního zapojení i bez internetu, pouze prostřednictvím textovek SMS v síti mobilních telefonů. Z čehož mimochodem vyplývalo omezení délky příspěvku na 140 znaků textu + 20 znaků vyhrazených na identifikaci odesilatele.

Jako u ostatních úspěšných sociálních komunit, časem postihlo Twitter totéž, co mnohé jeho uživatele, mne nevyjímaje: ztloustl, zošklivěl, znedůtklivěl.
Nezdá se, že by jeho šéf @Jack Dorsey nějak bedlivě naslouchal přáním svých uživatelů. Ale mohu aspoň zapřemýšlet, jakým směrem by se mohl Twitter ubírat, abych s ním byl spokojenější, a třeba inspirovat nějakého dalšího tvůrce sociálních sítí.

  1. Omezení délky příspěvků. To je zásadní vlastnost, přímo rodinné stříbro Twitteru, které teprve nedávno trochu zčernalo zdvojnásobením limitu na 280 znaků. Délku zprávy bych ale místo počtem znaků raději limitoval počtem bajtů. Tím by se přirozenou cestou kompenzovala výhoda jazyků s obrázkovým písmem, které mnohdy jediným znakem vyjadřují celé slovo. V kódování UTF-8 zabírají východoasijské znaky 4 bajty, zatímco písmena odvozená z latinky pouze jeden, nanejvýš dva.
  2. Omezenou kvótu bych neaplikoval na každý twít zvlášť, ale raději zavedl denní příděl např. 1024 bajtů na každý účet. Polovina případných nevyčerpaných znaků denní kvóty by se mohla převádět do dalšího dne. Bylo by pak na rozhodnutí twiteristy, zda napíše každý den pět krátkých zpráviček nebo raději jednu dvě podrobnější. Ti nejhorlivější by si případně mohli zvýšení svého přídělu dokupovat.
  3. Hodnocení příspěvků. To je vítaná zpětná vazba, která může kultivovat scénu tím, že říká autorům, které twíty se ostatním nejvíce líbily a jak by tedy měly jejich další příspěvky vypadat. Jen bych stupnici rozšířil z jednoho na dva bity:
     -1 (dislike) - tento twít se mi nelíbí a autor by se měl podobných raději vyvarovat.
      0 (default) - bez reakce.
    +1 (like) - obdoba dnešního "favourite", tedy pozitivní ohodnocení, poděkování.
    +2 (excelent) - vyhrazeno pro mimořádně povedené twíty.  
  4. Žádné mazání jednou zveřejněných příspěvků. Beztak se u každého kontroverznějšího twítu najde někdo, kdo už si ho zaarchivoval snímkem obrazovky,  a neznám nic trapnějšího, než citovat či reagovat na cizí twít, který jeho původní autor mezitím smaže. Aspoň by to lidi nutilo přemýšlet, než něco publikují, a pak si za tím stát.
  5. Místo mazání či editace již zveřejněných twítů bych ale zavedl náhled před odesláním, kde by odesilatel mohl zkontrolovat, jak se jeho příspěvek zobrazí ostatním, a to jak na desktopu, tak i na malých mobilních obrazovkách. Klientské programy nabízejí několik možností, jak reagovat na příspěvky: quote, embed, retweet, retweet with comment, link to tweet, a člověk předem neví, zda se letos Twitter rozhodl zobrazovat citovaný příspěvek jako kompletní kopii, ořezaný snímek, perex odkazovaného článku s náhodně zvolenou ilustrační fotkou, či jen jako hypertextový odkaz. Teprve zkontrolovaný náhled by bylo možné publikovat, případně i s možností odložit zveřejnění na později.
  6. Namísto seznamů (LISTS) bych zavedl štítkování (LABELS) příspěvků autorem a možnost filtrace podle štítků čtenářem. Především chybí atribut jazyka. Autoři píšící střídavě ve více řečech, zbytečně odrazují část svých sledujících, anebo jsou nuceni zakládat více účtů. Každý slovní příspěvek by měl být ve svých metadatech označen příznakem použitého jazyka dle ISO 639-1, např. \cs, \sk, \de, \en
  7. Obdobně by se twíty s lokálně omezenou působností mohly označovat kódem geografické oblasti podle ISO_3166-1ISO_3166-2:CZ, např.
    /CZ            celá Česká republika
    /CZ.10         Česko. Hlavní město Praha.
    /CZ.80.Opava   Česko.Moravskoslezský kraj.Opava
    /DE.BY         Německo.Bavorsko 
  8. Dnes je jedinou možností klasifikace twítu doplnění textu #haštagem, podle nějž se dají příspěvky podobného typu vyhledávat. Jen málo twítů však bývá takto označeno, tagy navíc podléhají živelné lidové tvořivosti. Zavedl bych centrálně spravovaný systém štítků popisujících žánr a téma každého příspěvku, s jednotnými názvy, jako #news, #comment, #photo, #personal, #request, #question, #poll, #sport, #advertisement atd.
    Klasifikace by se mohla dále zpřesňovat pomocí subtagů oddělených tečkou, např.
    #news.breaking, #news.war, #news.good,
    #joke.photo, #joke.political, #joke.offensive, #joke.sexist, #joke.childish
    #photo.nature, #photo.politician, #photo.people
    #history.anniversary, #history.anniversary.events, #history.anniversary.people

    Tyto centrálně spravované haštagy by byly součástí metadat každého twítu, defaultně by se nezobrazovaly v jeho textu a neukrajovaly z jeho povolené délky, anebo jen symbolicky pár bajtů. Uživatel by je zadával před odesláním příspěvku výběrem z menu nebo zaškrtnutím okénka v klasifikačním stromu. Názvy kategorií by mohly být přeloženy do rodného jazyka, ovšem jejich kód by byl celosvětově jednotný. Chytřejší klientský softvér by mohl právě vkládaný twít i případnou přikládanou fotku analyzovat a na základě EXIF či GeoIP našeptávat tagy pro lokalitu a jazyk.
    Stávající systém ad-hoc haštagů uváděných v textu twítu by zůstal zachován pro mimořádné a příležitostné akce  (#WebExpo2018, #MeToo), ty nejužívanější by pak třeba Twitter časem přidával do oficiálního stromu témat.
    Správná klasifikace příspěvků autorem by byla v jeho bytostném zájmu, neboť twíty bez tagů by se nedostávaly k většímu počtu čtenářů. A pokud by nějaký trol soustavně označoval své příspěvky neodpovídajícím haštagem, hrozilo by mu, že si ho znechucení uživatelé explicitně ve svém filtru vyřadí. 
  9. A k čemu by byla klasifikace dobrá? Každý uživatelský účet by měl na serverech Twitteru uloženu sadu filtrů popisujících, jaké twíty chce číst. Filtr by používal kombinace výrazů @nick, #haštag, \jazyk, /lokalita, %hodnocení, závorek a logických operátorů. Já bych si například nastavil následující filtry:
    (\cs OR \en) AND #news.breaking AND NOT (@trol1 OR @trol2) - Aktuální novinky z celého světa v češtině nebo angličtině, kromě těch napsaných uživatelem @trol (který tímto haštagem chybně označuje všechny své zprávy).
    \cs AND /CZ.80.Opava AND #news -  všechny zprávy v češtině týkající se Opavska.
    (\cs OR \en) AND #jokes AND NOT #jokes.offensive AND NOT @spamer - Všechny vtipy v češtině nebo angličtině kromě urážlivých a kromě těch od uživatele @spamer.
    #photo.nature AND %5 - Všechny fotky z přírody, které získaly v minulých 24 hodinách aspoň 5% hodnocení, tzn. každý dvacátý čtenář jim dal lajk.
    (\cs OR \sk) AND %50 - Výběr těch nejoblíbenějších českých a slovenských twítů za dnešní den.
    NOT @ex  -Žádné twíty od @ex (obdoba dnešního MUTE).
    @kámoš1 OR @kámoš2 OR @kámoš3 -Všechny twíty od lidí z mé sociální bubliny (obdoba dnešního FOLLOW).
    Sady filtrů by se samozřejmě musely dát nastavovat i uživatelsky přívětivějším způsobem, než jen přímým zápisem logických výrazů, třeba zaškrtáváním ve stromu nabídek.
  10. Každému příspěvku by Twitter připsal počet zásahů, tj. kolika účtům se profiltroval do tajmlajny. Namísto počtu sledujících by novou metrikou úspěšnosti účtu byl poměr počtu získaných lajků ku celkovému počtu zásahů. Filtrování by elegantně nahradilo dnes používané sledování a zařazování do seznamů a zároveň vyřešilo dilema čti od něj buď všechno nebo nic.

Místo toho, KDO něco říká, je přece důležitější CO říká.






sobota 15. dubna 2017

Nabodení

Český pravopis je těžký.
Při diktátech vzpomenu si,
jak jsme kdysi psali spřežky.
Děkujeme, Jene Husi!

My, rybáři bývalí,
zlatou rybku chytnem hladce,
když jí verše žížalí
navléknem na háček nad c.

Nehty do zad v křeči zatni,
přisaju se na tvé vnady.
Píšu na ně redundantní
cucflekovou tečku nad i.

Ani čárka špatná není,
pokud zdobí samohlásky.
Způsobí to prodloužení
postelových chvilek lásky.

Slovenka je pro mé uši
chutnou myškou pro káně.
Poslouchám rád z její pusy
o se stříškou vokáně.

S elegancí myšilova
kroužek nad u ladně krouží,
když mé pero čtyři slova
chci být jen Tvůj napsat touží.

středa 15. března 2017

Pravidla hospodárny

„Kopta, nos to sem a čárky piš hráběma!“
Večer byl ještě mladý, ale Novotnému s Vančurou po suchém včerejšku vyprahlo. V pondělí totiž míval hostinský Kopta zavírací den, a tak se v úterý u jeho nejvěrnějších štamgastů začínaly projevovat první abstinenční příznaky.
„První pomoc už se nese…“ zahlaholil hostinský, ale místo, aby třískl oběma půllitry o rohový stůl traktoristů, jak bývalo jeho zvykem, tentokrát si odsunul židli a přisedl.
„Chlapi, čárkám odzvonilo, to už není moderní. Beztak mi slábne zrak a po desáté se mi to akorát pletlo před očima, když jsem vás měl kasírovat.“
„Tak si na ty naše čárkové kódy pořiď takový ten lejzr, jako mají v Tesku. S tím zkasíruješ celou hospodu za pět minut,“ zasmál se Vančura.
„Dostal jsem lepší nápad. Synovec mi upravil takovou paměťovou sčítačku, podívejte,“ a vytáhl z kapsy kalkulačku, která měla několik tlačítek přelepených nápisy PIVO, RUM, KAFE. „Čárky jsou nespolehlivé, člověk s sebou musí nosit propisovačku, od prvního to budeme dělat jinak. Když vám já nebo Mařka doneseme pivo, prostě jenom stisknem tlačítko a ono se to samo započítá. A při zavíračce stlačím tady to MR a hned bude vidět, kolik jste toho dneska stihli.“
„No jo, ale jak pak poznáš, kolik má kdo platit, když budeš mít celou hospodu v jedné kalkulačce?“
„Kdepak, každý si koupíte svoji. Už jsem se synovcem domluvený, rozjíždí výrobu ve velkém, bude to docela levné, nebojte. A jako bonus k ní dostanete jeden lahváč zadarmo!“
„A co když ten tvůj zlepšovák nebudeme chtít?“ namítl Novotný.
„Charvátovi, co čepuje U spáleného trafa, se to prý osvědčilo. A navíc u něho všichni hosté v lokálu musejí nosit oranžové vesty.“
„To jako že mu tam chodí jenom traťoví dělníci?“ podivil se Vančura.
„Ne, ty vesty jim v šatně prodává jeho žena. Ona dřív dělala švadlenu v OPP, ale po vyhazovu neměla do čeho píchnout. Teď tam aspoň konečně mají přehled, kdo je štamgast, kdo je obsluha anebo jestli se jim tam třeba někdo jen tak z ulice nevetřel.“
Vančura s Novotným se dlouze napili a pak bouchli sklenicemi o stůl.
„My teda snesem hodně, ale víš kam si ty svoje vynálezy můžeš strčit? Prosím, jestli chceš naše piva ťukat do počítače, tak si ho kup. Jestli chceš, ať sedíme v uniformách jako nějaké japonské školačky, tak si je u staré Charvátové objednej. Možná si je pro tu srandu navléknem. Ale v české hospodě to odjakživa fungovalo tak, že platí ten, kdo objednává. A dones nám rundu.“

neděle 9. října 2016

Verše na smirkovém papíře


Rádi básně vyškrábané
lžicí ze dna talíře?
Hladkou kulajdu psát? Ba ne.
Verše mé jsou krví psané
na smirkovém papíře.

Ticho dneska svátek slaví,
věty slov jsou v křeči němé,
zplihnula nám péra paví.
Zvratkem zla se ústa dáví,
posunkovou řečí řveme.

Smrt je s námi, ztroskotanci.
Který z nás by tu nebral,
jež má při volence šanci,
až nám naposledy k tanci
zahrají Marsch Funebral?

Vždy jednou v měsíci
ožije můj pocit
mrtvoly marnící
život svůj v márnici.
Macabre. Smím prosit?

V matném světle od Měsíce,
jak dnes každý vlkodlak ví,
roste chuť pít z krasavice,
až si, žíly drásajíce,
přilehneme k sobě v rakvi.

Nastav svoji krční tepnu,
polibek přec nezabolí.
je to dávno, co jsem zhebnul.
Než ti límec porozepnu,
ze srdce mi vyndej kolík.

Život po padesátce
v odpadcích mi nápad vnuká
v kontejneru kochat se
a pak skončit na skládce,
zasypaný vozem kuka.

Mrtvým okem mrklo ego
naoko si klidně spící.
Slza z větru stříbrného
siluetu krchovského
masážemi srdce křísí.

neděle 3. dubna 2016

Opsáno z lavic matfyzu

Veršemi se bavíc
v matfyzácké posluchárně,
studentstvo do lavic
zarývá se literárně:

Jablko brumlá si:
přilba je nutná,
ze stromu padajíc
na hlavu Newtona

Vždyť z těch hitů ohluchnem,
ne tak nahlas, madam Curie!
Přehánět to s rádiem
je jak páchat harakiri.

Katastru šéf oči zvedl,
do práce se totiž dnes
hlásí nový geometr.
Jmenuje se Euklides.

Ráda mám, když při polibku
dotkneme se svými čely,
s pumpičkou však jdi mi k šípku.
Netlač tolik, Torricelli!

Ze všech chlapců naší třídy
Röntgen se mi nejvíc líbí,
bojím však se k nim jíti.
Prý si na mě posvítí!

Uvnitř naplněné auly
studentský dav klábosil.
Na záchodě seděl Pauli,
vylučoval ze všech sil.

U Fresnelů vařili.
-Ještě chvilku vydrž, broučku,
oběd bude za chvíli.
Došel hrách, tak dělám čočku.

Tele bylo značně zhublé,
dala jsem tam, pane Hubble,
navíc kilo ovčích drob.
Je to guláš tele-skop.

Spokojené pousmání
Ludolfovi na rtech zkyslo,
když mu řekla jeho paní:
-Pojď dát ještě jedno číslo!

Když viděla mužův klín,
Foucaultovou napadlo
koupit něco do hodin.
Koupila mu kyvadlo.

Z hospody se vrátím v cajku,
no tak odemkni mě, přeci,
prosí Michal Faradayku.
Doma je to jako v kleci!

V Augustovi dech je ouzký,
Möbiová zvedá hlas:
-Nech už ty své divné proužky,
oblékni si Adidas!

Hádka je to hlasitá,
slyším Nobelovu ženu,
jak mu zase vyčítá:
-Vidíš, že to nemá cenu!

-Kdepak máte manžela,
drahá paní Wilsonová?
-Kloudného nic nedělá,
v komoře se zase schoval!

Schrödingerka ječela
na chudáka manžela:
-Copak je to za kus vola,
kočku topit jenom zpola!

Boty máte jako nové,
díry v plášti zašité...
Laborante Čerenkove,
vy dnes přímo záříte!

Důchodcovská sestava
občas se i popere.
-Tady vždycky sedám já,
posuňte se, Dopplere!

Ruce vzhůru, ani hnout!
K Brownům domů vpadl gauner,
prohledává každý kout.
Žádný pohyb, pane Browne!

Ke cvičení hraje v rytmu
přirozených logaritmů
do pozdního večera
grupa Johna Napiera.

Váš syn, pane Fouriere,
ve škole si vede skvěle,
jedniček má sérii.
Hoch se slibně rozvíjí.

Ač má vizáž nemluvněte,
Lorentz po flámu vždy zvrací.
Na druhý den zas jen kvete,
jak by prošel transformací.

Povídala Markovová,
s manželem se rozvést chce.
V posteli se zvrhle chová,
upoutal ji řetězcem!

Poměr s válkou dlouhodobou
mají Schwarzschild s Schwarzschildovou,
každý chce, by sólo měl.
Je to spíš jen poloměr.

-Dávej pozor, Archimede,
ať ti vana nepřetéká.
-Kdepak, ženo, co tě vede,
není plná. Heuréka!

-Na ples, milý Avogadro,
společenský oděv zvol!
-Měl jsem kdysi hezké kvádro,
jenomže ho sežral mol.

Vojsko, čekat na pokyn.
Masku připrav, k zemi! Plyn!
Nestůjte tam jako strejc,
kmitám, kmitám, vojín Hertz!

-Milujou vás hezké žáby,
čím to bude, Galvani?
-Mlno ve mně, to je vábí,
hned jim stehna cukají.

Náš učitel, signor Volta,
rád se mračí na děti.
Jak by v třídě tasil kolta,
hned tam stoupne napětí.

Seřaďte se, milí žáci,
Spartakiáda je tady!
A ty taky, Fibonacci,
vrať se ihned do své řady.

Brečí mladá Wichterlová,
zle se její fotr chová.
Zahnal všechny její hejle,
kteří nosí silné brejle.

Heyrovská nám píše z lázní
že ani tam nemá klid.
Heyrovský se nejspíš zbláznil,
rtuť mu kape na karbid.

Jako dítě po večerce
Pythagoras sčítal čtverce.
Počítal ten chlapeček
čtverce místo oveček.

Díky stroji mohl Watt
s ženskýma si užívat,
i když už byl velmi starý.
Stačilo mít dosti páry.

Od Newtona až po Einsteina,
splnili svou úlohu.
Jejich práce není tajná,
souhrn je zde na blogu.

středa 9. prosince 2015

Houpaná

Jako další host našeho pořadu Hou pana Klause přichází neohrožená bojovnice proti kouření, paní docentka Pleva Zajícová!
(Bouřlivý potlesk, občas hvízdnutí).
Doc: Dobrý večer.
Ks: Dobrý večer, děkuji, že jste přišla. Jistě teď máte plné ruce práce, s tím návrhem protikuřáckého zákona.
Doc: Víte, já sama jsem ho přímo nepřipravovala, ale máte pravdu, práce s tím je dost. Je to běh na dlouhou trať.
Ks: Ale díky tomu, že nekouříte, tak se při tom zase tolik nezadýcháte?
Doc: (s úsměvem) To je pravda. V našem Centru pro závislé na tabáku se snažíme hlavně o tu prevenci.
Ks: Platí vás dobře, za to, že nekouříte?
Doc: Nestěžuji si.
Ks: Já jsem taky kouření před pár lety nechal, ale pořád nemůžu najít nikoho, kdo by mi za to dával peníze.
Doc: Víte, společnost za tu dobu našeho působení udělala určitý posun směrem ke zdravějšímu životnímu stylu. Dneska se financují věci, které by dříve byly nepředstavitelné.
Ks: Já ještě pamatuju jako malý, když jsme procházeli vagónem první třídy, jak se tam na těch sametových sedačkách rozvalovali pánové s doutníkem, četli přitom Rudé právo...
Doc: No vidíte, dneska už je ta kultura cestování vlakem mnohem vyšší.

(smích z publika)
Doc: Třeba když si kupujete místenku, nemusíte hlásit, jestli chcete kuřák nebo nekuřák.
Ks: No to je obrovská úleva a zjednodušení. Ale přece jenom, u nás kouří skoro třetina obyvatel, byl by takový problém přenechat těm zvrhlíkům aspoň jeden z deseti vagónů? Třeba ten poslední na konci vlaku, aby kouř neohrožoval těch prvních devět.
Doc: (vrtí hlavou). To by nešlo. Víte přece, že na konečné stanici se jenom přepřáhne lokomotiva a z posledního vagónu se stane první.
Ks: No to je pravda, to by pak cestující, co si sedají hned za lokomotivu, mohli být ohroženi kouřem. Ale vraťme se k problematice hospod, o tom se teď zase hodně mluví...
Doc: Ano, zákaz kouření v restauračních zařízeních nás konečně vrátí mezi civilizované evropské země. Těch pět minut na cigaretu venku před restaurací kuřáka nezabije. Vlastně, co to povídám, zabije, ale ne hned.
(rozpačitý smích v publiku)
Ks: No ale takový doutník nebo dýmka, to není otázka pěti minut, a když třeba venku prší...
Doc: Kuřáci se musí se svým zlozvykem odsunout mimo společnost, kde nebudou na očích zejména mládeži.
Ks: No dobře, ale jak byste si ten odsun části obyvatelstva představovala, kam mají být odsunuti? Na pracovištích, v úřadech, nemocnicích, školách, dopravních prostředcích, tam všude už se nevyskytují, a vy jim teď chcete zakázat i poslední útočiště,  kde nebyli na očích - hospody, čajovny, kuřárny.
Doc: Kuřárny přece nikdo nezakazuje.
Ks: Ne? Takže když si hostinský bude chtít udržet svou dosavadní kouřící klientelu, tak postačí, že svoji živnost přejmenuje z hospody na kuřárnu?
Doc: No tak to by zase nešlo. Může provozovat kuřácké doupě, ale pokud chce poskytovat jídla nebo nápoje, vztahují se na něj všechny příslušné předpisy, včetně zákazu kouření.
Ks: Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, tak v těch kuřárnách se bude moct vesele hulit dál, akorát k tomu nesmějí pít pivo, kafe ani čaj, nebo dokonce něco jíst. To už by pak bylo moc škodlivin najednou...?
Doc: Přesně tak. Můžou si otevřít kuřárnu, ale bez obsluhy.
Ks: Takže vaše nekuřácké Centrum už má přesné představy, jak by to v kuřárnách mělo vypadat, to mi spad kámen ze srdce. A může jeden člověk provozovat současně restauraci i kuřárnu?
Doc: No...nevidím důvod, proč by nemohl. Pokud budou stavebně odděleny.
Ks: Takže pokud ten hostinský označí jednu místnost jako restauraci a druhou jako kuřárnu, tak to bude v cajku?
Doc: Aha, už tuším, kam tím mířite. To už tady přece bylo a neosvědčilo se. Mnozí provozovatelé rozdělili lokál třeba jenom plentou, nezavíraly se dveře, ten smrad tam potom pronikal...to nechceme.
Ks: Já jsem nedávno byl v jedné takové hospůdce, já ji nebudu jmenovat, abych jim nedělal reklamu, a tam šel ze záchodků mnohem horší puch, než z lokálu. Neměly by se toalety z restaurací taky vykázat? Těch pět minut někde v křoví za hospodou přece taky nikoho nezabije.
Doc: Vy tu problematiku zlehčujete, pane Klausi, ty škodliviny přece jsou nesouměřitelné.
Ks: No jak myslíte, vy jste tady odbornice přes škodliviny. Docentka, doktorka, kandidátka věd...
Doc: Toalety přece slouží všem, kdežto kuřárny jenom menšině.
Ks: Takže potřeby menšin by se měly přizpůsobit většině. To ale nevím, co na to řeknou představitelé ostatních minorit, až se třeba romským školákům přestanou přidělovat asistenti nebo kvůli vozíčkářům přestanou stavět speciální výtahy a nájezdové rampy...
Doc: Ale ti paraplegikové přece na rozdíl od kuřáků za svůj handicap nemohou.
Ks: Ne?
Doc: Musíme rozlišovat menšiny vítané a menšiny nevítané. A nezlobte se, ty druhé já tu nechci.
Ks: Takže tím jsme si to ujasnili. Děkuji vám za rozhovor.
(vlažný potlesk).

sobota 18. července 2015

Veršpohádky

Vyhrabány z popelnic
dětské paměťové skládky
snad rozjasní vaši líc -
říkám tomu veršpohádky.


Postavou jsem Budule,
břicho hladké, odulé,
líce taky žádnou vrásku.
Nasaďte si liščí masku,
kdo chce vozit na ocásku.

Sněhurce se vráska dělá,
klíče od sněžného děla
najít se jí nedaří.
Zklamáni jsou vlekaři.

Pokud jako bičem drábů
žena mrská jazykem,
zkusme svoji ježibabu
obestavět perníkem.

Koblížek šel do světa,
chudák bosý, nemá trepky.
Tak se dělá osvěta,
ano, o výhodách řepky!

Říkám si: princi, tak s touhou svou poper se,
střevíček z vybraných usní
ve spánku nasadit na nohu Popelce.
No tak už konečně usni!

Otesánek dneska řádí.
No ty vole, Otes,
dyť jsi svoje kamarády
sežral včetně protéz!

Uspávací kouzlo znám
i bez šípkového trní.
Když ji večer opíchám,
moje Růža dlouho chrní.

Vlk dí čepci od Karkulky,
která nese chleby babce:
Nechceš maso mezi půlky?
Ach, jak červená se sladce...

Dostatek krupice hlad sice zaplaší,
v básních i v sexu však střídmost je ctnost.
Když se nám rozvařil mozek až na kaši,
tu říct je načase: Hrnečku, dost!

pondělí 8. prosince 2014

Lennon už takhle vypadat nikdy nebude

Takto měli Beatles vypadat v představě Michaela Leonarda po své šedesátce.
Beatles64sdfsdfsfdsfsd

Když před čtyřiatřiceti lety zastřelení Johna Lennona zakončilo ono úžasné vzepjetí hudby šedesátých a sedmdesátých let, rádio SE vysílalo reakce zděšených fanoušků. Vzpomínám si, že jedna dívka tenkrát řekla: hudba už teď nikdy nebude to, co bývala.
A měla pravdu.


čtvrtek 14. listopadu 2013

Kindle Fire HD 7" - překvapení při nákupu


Když se začal tablet Kindle Fire HD 7" prodávat také v německé odnoži Amazonu, na což upozornil např. web ebooky.cz nebo misantrop.info, nepátral sem před zakoupením po zkušenostech jeho uživatelů. Naštěstí, jinak bych jej asi nekoupil. Podle diskusních příspěvků to vypadalo, že aby KF mohl český uživatel začít používat, musí jej nejprve hacknout pomocí Android SDK, aby získal práva roota a mohl totálně nahradit jeho firmware nebo aspoň doinstalovat přístup do Google Play. Německý Amazon skutečně neumožňuje českým zákazníkům nakupovat v Amazon Store, a jinou cestou se aplikace do neupraveného zařízení instalovat nedají. Kromě toho čeká na českého uživatele ještě několik dalších záludností.

Překvapení č.1 - amazon.de mluví pouze německy.
Marně jsem na webu hledal vlaječky jiných jazyků, v angličtině tam mají pouze stručné vysvětlení, co který nápis na tlačítkách znamená. To byl ovšem ten nejmenší, a s pomocí Google Translatoru snadno řešitelný problém.

Překvapení č.2 - přihlašovací údaje z amerického Amazonu zde nefungují.
Když jsem si ale chtěl zaregistrovat nový účet s použitím stejné mailové adresy na gmail.com, německému Amazonu se to nelíbilo, neboť prý můj mail už používá jiný zákazník. Aber das bin ja Ich! chtělo se mi křičet, ale na to tam neměli ve formuláři rubriku. Nezbývalo než použít alternativní mail od Seznamu. Jako adresu bydliště jsem na doporučení mailboxde uvedl svůj identifikátor u této přepravní služby a poštovní adresu skladu v saském Zittau, takže Amazon se ke mně choval jako k německému zákazníkovi a nákup proběhl hladce. Poštovné bylo zdarma a za tablet v ceně 139 € si z mé debetní karty strhli 3677 Kč. Žádné další daně ani celní poplatky, pouze přepravné v rámci ČR a provize pro mailboxde ve výši celkem 140 Kč.

Překvapení č.3 - Your free month of Amazon Prime has started!
Po zapnutí a připojení k domácí WiFi tablet zavolal domů a bez ptaní či možnosti odložení nastartoval měsíční promoakci, v jejímž rámci si lze bezplatně půjčovat ke čtení amazonské bestselery a streamovaně sledovat jinak placené filmy a seriály. Což mě poněkud zaskočilo, neboť jsem měl v úmyslu tablet pouze vyzkoušet a hned zase zabalit potomstvu pod vánoční stromeček.

Překvapení č.4 - Kindle Fire není vidět z počítače.
Po připojení k PC se sice tablet začal dobíjet, ale počítač jej detekoval jen jako neznámé zařízení a nabídl, že se buď pokusí vyhledat vhodný ovladač na internetu (jako vždy bezúspěšně), anebo že mám vložit CD dodaný se zařízením. Nic takového ovšem v krabici není, kromě tabletu se dodává pouze kabel USB, záruční list a stručný návod ukazující, jak se přístroj zapíná. Jak jsem zjistil v online nápovědě, Windows XP SP3 vyžaduje pro připojení Kindle Fire ovladač WPDUSB.sys, kvůli kterému doporučuje nainstalovat Windows Media Player 11. Překonal jsem tedy svůj odpor k tomuto softwaru a skutečně, žlutý vykřičník v Device Manageru zmizel a přibyla položka"Portable Devices/Kindle". Novější Windows prý už v sobě tento ovladač defaultně mají.

Překvapení č.5: Kindle Fire se nechová jako MSD.
Předchozí verze čteček Kindle se po připojení k počítači projevily jako další diskové zařízení (Mass Storage Device). U Kindle Fire tomu tak není, ovladač WPD zavádí ve Windows novou položku v Shell Namespace, kterou lze zobrazit jako okno Průzkumníka, ale nepodařilo se mi ji namapovat na diskové písmeno. Takže na nějaké automatizované zálohování nebo kopírování oblíbenou utilitou Robocopy můžeme zapomenout.

Překvapení č.6: Svérázný přístup k adresářové struktuře.
Kindle Fire zpřistupňuje přes rozhraní USB pouze část ze své vnitřní 16 GB paměti připojené jako "/mnt/sdcard/", která se v počítači zobrazuje jako "Kindle\Internal Storage", což zřejmě simuluje paměťovou kartu známou z jiných zařízení. V rámci této paměti jsou vytvořeny zpočátku prázdné podadresáře shellem intuitivně nazvané Audible, Books, Documents, Movies, Music, Pictures a další. Nabídky na výchozí obrazovce KF jsou pojmenovány poněkud odlišně: Audiobooks, Books, Docs, Videos, Music, Photos, ale to už je jen drobná nepříjemnost. Některé z těchto složek jsou využívány pro potřeby systému, například pokud sejmeme snímek obrazovky KF (současným stiskem tlačítek Volume-Down a Power na boku přístroje), uloží se ve formátu PNG 1280x800 do podadresáře "Kindle\Internal storage\Pictures\Screenshots\". Přes rozhraní USB jsem nahrál do přístroje několik mediálních souborů do předvolených složek: knihy ve formátu MOBI (bez DRM) do složky Books, hudební alba MP3 do složky Music, pohádky naripované z vinylových desek také v podobě MP3 do složky Audible, fotoalba do Pictures, videa různých typů do Movies. Pro uspořádání svých médií využívám dvoustupňovou hierarchii Žánr/Autor/Dílo, kterou jsem se snažil zachovat i v podsložkách KF.

Relativně nejlépe dopadla hudba, lze ji třídit podle žánru, interpretů i názvů skladeb, pokud ovšem jsou zvukové soubory náležitě otagovány. Pořadí přehrávání lze řídit playlisty.M3U anebo je promíchat (Shuffle). Kupodivu se mezi hudební alba zamíchaly i audionahrávky mluveného slova, přestože jsem je místo do složky Music nahrál do Audible. KF se raději než fyzickou adresářovou strukturou řídí metainformacemi obsaženými v mediálních souborech.

V případě fotoalb KF aspoň zachoval nejnižší úroveň adresářů, takže při jejich vhodném pojmenování a abecedním seřazení se v nich dá vyznat. Seznam složek s fotografiemi se nativním prohlížečem zobrazuje v podobě dlaždic reprezentovaných náhodně vybraným snímkem z dotyčného alba a prvními cca 18 znaky názvu adresáře.

Očekával jsem, že práce s elektronickými knihami, tímto rodinným stříbrem Amazonu, bude bezproblémová, ale po nahrání své sbírky jsem žádnou knihu v KF nenašel. Ty se v nabídce objevily teprve když jsem všechny soubory MOBI přesunul přímo do adresáře Books. Do prohledávání podadresářů se KF z nepochopitelných důvodů nepouští. V nabídce Books se přitom objevila jen část nahraných knih, ostatní se zařadily do sekce nazvané Docs. Uživatel Adoreos na svém blogu uvádí, že aby se kniha správně zařadila do sekce Books, je třeba z metainformací odstranit Personal Doc Tag, například pomocí konverzního programu Calibre.

Směs krátkých videonahrávek z různých zdrojů nahraných do KF přes USB dopadla mizerně. Musíme je hledat v nabídce Photos a nikoli Videos, jak bych čekal. Někdy se na dlaždici videa ukáže náhledový obrázek, ale u většiny se zobrazil pouze šedivý křížek a nativní přehrávač ohlásil Sorry, this video cannot be played. Jako jediná metainformace o souboru je k dispozici délka nahrávky a případný náhled, název videosouboru ani fotografie se mi nikde na obrazovce KF nepodařilo zjistit. Žádný souborový manažer v základní distribuci KF není.
Pomocí diagnostického nástroje Gspot jsem zjistil, že přehrávat pomocí nativního přehrávače používajícího hardwarové dekódování lze videa komprimovaná kodeky XviD 1, DivX 5, ale nikoli XviD MPEG-4, H.264 MPEG-4, Motion JPEG ani Apple Photo JPEG. Zvuková stopa se přehrála, pokud byl použit audiokodek MPEG Layer 3, ale nikoli MPEG Layer 2 ani PCM Audio.
Naštěstí má každý tablet Kindle Fire přidělen diskový prostor v tzv. Amazon Cloudu a pokud do něj videa z počítače nahrajeme, automaticky se zkonvertují do formátu, který již KF přehrávat umí. Kapacita cloudu je omezena na 5 GB, za roční poplatek 8 € jej lze zvětšit na 20 GB. Nicméně na to, abych si před cestou vlakem nahrál přes USB do přístroje celovečerní film, bude třeba doinstalovat z Amazon Store nějaký lepší přehrávač s vlastními SW dekodéry, například MoboPlayer.

Překvapení č.7 - Amazon neumožňuje nakupování ve svém obchodě.
Přestože jsem svou českou platební kartou bez obtíží zaplatil německému Amazonu nákup samotného Kindle Fire, pro nákup digitálního obsahu přímo z přístroje zřejmě není dost dobrá. Nelze stahovat ani zdarma nabízené aplikace - vyskočí okno s žádostíBitte überprüfen Sie, dass sich Ihre Rechnungsadresse und Zahlungsweise in einem unterstützten Land befinden. Jak je vidět v diskusním fóru, na stejný problém ještě nedávno naráželi také nešťastníci z Rakouska, Švýcarska, Lucemburska. V současné době (podzim 2013) se zdá, že zákazníci z těchto zemí už nakupovat digitální obsah na německém Amazonu mohou, ale ČR mezi podporované země stále nepatří.
Jednou z doporučovaných možností, jak omezení obejít, je použit falešnou identitu vygenerovanou pomocí fakenamegenerator.com včetně nového mailu a prázdné kreditní karty. Zkusil jsem nejprve odregistrovat své zařízení z amazon.de (na tabletu vybírám Settings/My Account) a zkusmo jej přiregistroval na svůj starší účet u amerického amazon.com. A voilá - stahování z Amazon Store funguje a nikdo proti kartě od mBank neprotestuje. Takže už to jde i bez podvádění.

Závěr
Tablet zakoupený za dotovanou cenu z Německa lze u amerického amazon.com navázat na účet s českou poštovní adresou i českou platební kartou a z Amazon Store pak stahovat placené i neplacené aplikace a další digitální obsah. Výběr sice není tak široký jako v Google Play, ale všechno funguje i bez riskantního rootování. Za mnohem nižší cenu tedy získáváme sedmipalcový tablet technicky srovnatelný s populárním Nexus 7.