neděle 31. července 2011

Balicí manuál


Pokud jsi, hošíku, ve věku mladém,
při řeči s děvčaty podoben oslovi,
názorné příklady najdeš zde skladem
jak zapříst rozhovor, jak dívku oslovit.
Slečno, vy jste Nový svět,
lákavá jak zlata kus.
Přes Atlantik chtěl bych jet,
být váš Kryštof Kolumbus.
Slečno, jste vzor elegance,
vidím ve vás princezničku.
Pojďte se mnou ke studánce,
s malým princem, pomaličku.
Slečno, jste můj šálek čaje,
svíravá jen maloučko.
Jemně třemi prsty zkraje
uchopím vás za ouško.
Slečno, malá Alenko
v říši divů za zrcadlem,
jak hedvábné vlákénko
chci se protkat vaším prádlem.
Slečno, alarm ve mně houká,
opojně jste mladičká.
Kdybych policistům foukal,
zezelená trubička.
Slečno, vaše odvěsny
způsobují mokré sny,
přepínají střelce.
Pojďme sečíst čtverce!
Slečno, mám hlad vitriolu
a vám zase chybí něha.
Zbavujme se zásad spolu,
zneutralizujme pH!
Slečno, pojďme si teď hrát
na drzého nezbedu.
Chci vás prsty ovládat
jako displej iPadu.
Slečno, do výčtu mých kvalit
patří to, že umím balit.
Mám i trávu (dvě tři deka).
Chcete vidět mého špeka?
Slečno, vy už nejste dítě!
Nádherně se vyvíjíte,
ustálím vás v sirnatanu.
Pojďte, napustím vám vanu.
Slečno štíhlá jako tyčka,
chci být hasič, jenž vás hýčká.
Při požáru po vás sjíždí
od krku až dolů k hýždi.
Slečno, ctnostná Jano z Arcu,
lákáte jak čerstvý rohlík.
K hotdogu je třeba párku,
ten můj bychom zkusit mohli.
Slečno, jsem z vás opojen, 
jste má švestka a já vosa. 
Teď už mi jde o to jen, 
kudy do vás vnořit sosák. 
Slečno, věřte, nechci vás
nijak nutit do striptýzu,
obdivuji však váš pas.
Smím vám do něj dát své vízum?
Slečno, vidím květy růst
na úsměvu rozpustilém.
Popráším vám bliznu úst
jako motýlek svým pylem.
Slečno, jste-li na mé hrudi
jako metál připjata,
hned to ve mně touhu vzbudí.
Pojďme vzývat Priapa!
Slečno, buďte koňskou stájí
mému závodnímu oři.
Žíly se mu napínají
touhou, že se do ní vnoří.
Slečno, s láskou hledím rád
ženám do tváře.
Naučím vás milovat
misionáře.
Slečno, buďte garáží
zámožného lorda,
do níž denně zaváží
luxusního Forda.
Slečno, hra se na vás chystá:
budu iluzionista.
Přeříznu vás střelhbitě,
a vy potom zmizíte.
Slečno, chtěl bych s vámi spát.
Nedělejte grimasu,
stačí se jen pousmát
na znamení souhlasu.

sobota 23. července 2011

Jak je to s tím tykáním


Atributem předchůdců společnostních sítí, kterými byly radioamatérské kluby, Fidonet, chatovací kanály a diskusní servery, vždycky bývalo všeobecné vzájemné tykání. Částečně to vyplývalo z technických překážek, které musel zájemce o zapojení umět překonat - postavit si vysílačku (hamradio), nakonfigurovat modem a speciálního poštovního klienta (Fido), zařídit a zaplatit připojení k Internetu. To byl jakýsi přirozený filtr, který zaručoval, že se do komunity dostávají pouze osoby s jistou minimální úrovní technické a sociální inteligence, tedy potenciální kolegové.
Se zjednodušením přístupu na net přicházejí davy nových lidí, kteří za sebou mnohdy táhnou zlozvyky z reálného světa, aroganci, vykání. Je až komické, že vykání se nejčastěji dožadují lidé skrývající svou skutečnou identitu a někdy i pohlaví za děravou masku přezdívky, nezřídka zvolené z pohádkového světa. Přitom v českých pohádkách i ten sebehloupější Honza nebo chudobná stařenka panu králi zásadně tykají, aniž by to snižovalo jeho majestát.
Dnes už se sice nemusíme zdlouhavě dorozumívat morseovkou nebo krátkými textovými zprávami, avšak rozsah komunit je mnohem větší než v síťovém pravěku a času nám nepřibývá, nevidím tedy důvod zavádět zdržující společenské konvence skutečného světa do netikety. Pokud chci někoho neznámého na síti kontaktovat, nemusím čekat, až si budeme vzájemně představeni, a také pozdravy a společenské fráze se vynechávají anebo nanejvýš nahrazují dvouznakovou zkratkou.
Automatické tykání je další přirozenou cestou k urychlení a usnadnění kontaktů a nám staromilcům navíc evokuje doby, ve kterých byla příslušnost k síti známkou jistého spiklenectví a kolegiality. Dalším důvodem může být také obtížnost zapamatovat si při větším počtu kontaktů, s kým si tykám a s kým ne. 
Vzájemné tykání na internetu tedy považuji za známku soudržnosti s komunitou, nikoli za bodrou soudružskost či familiárnost, ani za nedostatek úcty a respektu. Já se dopouštím vykání jen ve čtyřech situacích:
  1. v obchodním a úředním styku
  2. při komunikaci s člověkem, kterého znám osobně, a při setkání F2F si rovněž vykáme
  3. pokud si o to dotyčný výslovně řekne
  4. pokud komunikuji se zjevným blbcem
Hranice mezi posledními dvěma případy bývá často neostrá.