čtvrtek 14. listopadu 2013

Kindle Fire HD 7" - překvapení při nákupu


Když se začal tablet Kindle Fire HD 7" prodávat také v německé odnoži Amazonu, na což upozornil např. web ebooky.cz nebo misantrop.info, nepátral sem před zakoupením po zkušenostech jeho uživatelů. Naštěstí, jinak bych jej asi nekoupil. Podle diskusních příspěvků to vypadalo, že aby KF mohl český uživatel začít používat, musí jej nejprve hacknout pomocí Android SDK, aby získal práva roota a mohl totálně nahradit jeho firmware nebo aspoň doinstalovat přístup do Google Play. Německý Amazon skutečně neumožňuje českým zákazníkům nakupovat v Amazon Store, a jinou cestou se aplikace do neupraveného zařízení instalovat nedají. Kromě toho čeká na českého uživatele ještě několik dalších záludností.

Překvapení č.1 - amazon.de mluví pouze německy.
Marně jsem na webu hledal vlaječky jiných jazyků, v angličtině tam mají pouze stručné vysvětlení, co který nápis na tlačítkách znamená. To byl ovšem ten nejmenší, a s pomocí Google Translatoru snadno řešitelný problém.

Překvapení č.2 - přihlašovací údaje z amerického Amazonu zde nefungují.
Když jsem si ale chtěl zaregistrovat nový účet s použitím stejné mailové adresy na gmail.com, německému Amazonu se to nelíbilo, neboť prý můj mail už používá jiný zákazník. Aber das bin ja Ich! chtělo se mi křičet, ale na to tam neměli ve formuláři rubriku. Nezbývalo než použít alternativní mail od Seznamu. Jako adresu bydliště jsem na doporučení mailboxde uvedl svůj identifikátor u této přepravní služby a poštovní adresu skladu v saském Zittau, takže Amazon se ke mně choval jako k německému zákazníkovi a nákup proběhl hladce. Poštovné bylo zdarma a za tablet v ceně 139 € si z mé debetní karty strhli 3677 Kč. Žádné další daně ani celní poplatky, pouze přepravné v rámci ČR a provize pro mailboxde ve výši celkem 140 Kč.

Překvapení č.3 - Your free month of Amazon Prime has started!
Po zapnutí a připojení k domácí WiFi tablet zavolal domů a bez ptaní či možnosti odložení nastartoval měsíční promoakci, v jejímž rámci si lze bezplatně půjčovat ke čtení amazonské bestselery a streamovaně sledovat jinak placené filmy a seriály. Což mě poněkud zaskočilo, neboť jsem měl v úmyslu tablet pouze vyzkoušet a hned zase zabalit potomstvu pod vánoční stromeček.

Překvapení č.4 - Kindle Fire není vidět z počítače.
Po připojení k PC se sice tablet začal dobíjet, ale počítač jej detekoval jen jako neznámé zařízení a nabídl, že se buď pokusí vyhledat vhodný ovladač na internetu (jako vždy bezúspěšně), anebo že mám vložit CD dodaný se zařízením. Nic takového ovšem v krabici není, kromě tabletu se dodává pouze kabel USB, záruční list a stručný návod ukazující, jak se přístroj zapíná. Jak jsem zjistil v online nápovědě, Windows XP SP3 vyžaduje pro připojení Kindle Fire ovladač WPDUSB.sys, kvůli kterému doporučuje nainstalovat Windows Media Player 11. Překonal jsem tedy svůj odpor k tomuto softwaru a skutečně, žlutý vykřičník v Device Manageru zmizel a přibyla položka"Portable Devices/Kindle". Novější Windows prý už v sobě tento ovladač defaultně mají.

Překvapení č.5: Kindle Fire se nechová jako MSD.
Předchozí verze čteček Kindle se po připojení k počítači projevily jako další diskové zařízení (Mass Storage Device). U Kindle Fire tomu tak není, ovladač WPD zavádí ve Windows novou položku v Shell Namespace, kterou lze zobrazit jako okno Průzkumníka, ale nepodařilo se mi ji namapovat na diskové písmeno. Takže na nějaké automatizované zálohování nebo kopírování oblíbenou utilitou Robocopy můžeme zapomenout.

Překvapení č.6: Svérázný přístup k adresářové struktuře.
Kindle Fire zpřistupňuje přes rozhraní USB pouze část ze své vnitřní 16 GB paměti připojené jako "/mnt/sdcard/", která se v počítači zobrazuje jako "Kindle\Internal Storage", což zřejmě simuluje paměťovou kartu známou z jiných zařízení. V rámci této paměti jsou vytvořeny zpočátku prázdné podadresáře shellem intuitivně nazvané Audible, Books, Documents, Movies, Music, Pictures a další. Nabídky na výchozí obrazovce KF jsou pojmenovány poněkud odlišně: Audiobooks, Books, Docs, Videos, Music, Photos, ale to už je jen drobná nepříjemnost. Některé z těchto složek jsou využívány pro potřeby systému, například pokud sejmeme snímek obrazovky KF (současným stiskem tlačítek Volume-Down a Power na boku přístroje), uloží se ve formátu PNG 1280x800 do podadresáře "Kindle\Internal storage\Pictures\Screenshots\". Přes rozhraní USB jsem nahrál do přístroje několik mediálních souborů do předvolených složek: knihy ve formátu MOBI (bez DRM) do složky Books, hudební alba MP3 do složky Music, pohádky naripované z vinylových desek také v podobě MP3 do složky Audible, fotoalba do Pictures, videa různých typů do Movies. Pro uspořádání svých médií využívám dvoustupňovou hierarchii Žánr/Autor/Dílo, kterou jsem se snažil zachovat i v podsložkách KF.

Relativně nejlépe dopadla hudba, lze ji třídit podle žánru, interpretů i názvů skladeb, pokud ovšem jsou zvukové soubory náležitě otagovány. Pořadí přehrávání lze řídit playlisty.M3U anebo je promíchat (Shuffle). Kupodivu se mezi hudební alba zamíchaly i audionahrávky mluveného slova, přestože jsem je místo do složky Music nahrál do Audible. KF se raději než fyzickou adresářovou strukturou řídí metainformacemi obsaženými v mediálních souborech.

V případě fotoalb KF aspoň zachoval nejnižší úroveň adresářů, takže při jejich vhodném pojmenování a abecedním seřazení se v nich dá vyznat. Seznam složek s fotografiemi se nativním prohlížečem zobrazuje v podobě dlaždic reprezentovaných náhodně vybraným snímkem z dotyčného alba a prvními cca 18 znaky názvu adresáře.

Očekával jsem, že práce s elektronickými knihami, tímto rodinným stříbrem Amazonu, bude bezproblémová, ale po nahrání své sbírky jsem žádnou knihu v KF nenašel. Ty se v nabídce objevily teprve když jsem všechny soubory MOBI přesunul přímo do adresáře Books. Do prohledávání podadresářů se KF z nepochopitelných důvodů nepouští. V nabídce Books se přitom objevila jen část nahraných knih, ostatní se zařadily do sekce nazvané Docs. Uživatel Adoreos na svém blogu uvádí, že aby se kniha správně zařadila do sekce Books, je třeba z metainformací odstranit Personal Doc Tag, například pomocí konverzního programu Calibre.

Směs krátkých videonahrávek z různých zdrojů nahraných do KF přes USB dopadla mizerně. Musíme je hledat v nabídce Photos a nikoli Videos, jak bych čekal. Někdy se na dlaždici videa ukáže náhledový obrázek, ale u většiny se zobrazil pouze šedivý křížek a nativní přehrávač ohlásil Sorry, this video cannot be played. Jako jediná metainformace o souboru je k dispozici délka nahrávky a případný náhled, název videosouboru ani fotografie se mi nikde na obrazovce KF nepodařilo zjistit. Žádný souborový manažer v základní distribuci KF není.
Pomocí diagnostického nástroje Gspot jsem zjistil, že přehrávat pomocí nativního přehrávače používajícího hardwarové dekódování lze videa komprimovaná kodeky XviD 1, DivX 5, ale nikoli XviD MPEG-4, H.264 MPEG-4, Motion JPEG ani Apple Photo JPEG. Zvuková stopa se přehrála, pokud byl použit audiokodek MPEG Layer 3, ale nikoli MPEG Layer 2 ani PCM Audio.
Naštěstí má každý tablet Kindle Fire přidělen diskový prostor v tzv. Amazon Cloudu a pokud do něj videa z počítače nahrajeme, automaticky se zkonvertují do formátu, který již KF přehrávat umí. Kapacita cloudu je omezena na 5 GB, za roční poplatek 8 € jej lze zvětšit na 20 GB. Nicméně na to, abych si před cestou vlakem nahrál přes USB do přístroje celovečerní film, bude třeba doinstalovat z Amazon Store nějaký lepší přehrávač s vlastními SW dekodéry, například MoboPlayer.

Překvapení č.7 - Amazon neumožňuje nakupování ve svém obchodě.
Přestože jsem svou českou platební kartou bez obtíží zaplatil německému Amazonu nákup samotného Kindle Fire, pro nákup digitálního obsahu přímo z přístroje zřejmě není dost dobrá. Nelze stahovat ani zdarma nabízené aplikace - vyskočí okno s žádostíBitte überprüfen Sie, dass sich Ihre Rechnungsadresse und Zahlungsweise in einem unterstützten Land befinden. Jak je vidět v diskusním fóru, na stejný problém ještě nedávno naráželi také nešťastníci z Rakouska, Švýcarska, Lucemburska. V současné době (podzim 2013) se zdá, že zákazníci z těchto zemí už nakupovat digitální obsah na německém Amazonu mohou, ale ČR mezi podporované země stále nepatří.
Jednou z doporučovaných možností, jak omezení obejít, je použit falešnou identitu vygenerovanou pomocí fakenamegenerator.com včetně nového mailu a prázdné kreditní karty. Zkusil jsem nejprve odregistrovat své zařízení z amazon.de (na tabletu vybírám Settings/My Account) a zkusmo jej přiregistroval na svůj starší účet u amerického amazon.com. A voilá - stahování z Amazon Store funguje a nikdo proti kartě od mBank neprotestuje. Takže už to jde i bez podvádění.

Závěr
Tablet zakoupený za dotovanou cenu z Německa lze u amerického amazon.com navázat na účet s českou poštovní adresou i českou platební kartou a z Amazon Store pak stahovat placené i neplacené aplikace a další digitální obsah. Výběr sice není tak široký jako v Google Play, ale všechno funguje i bez riskantního rootování. Za mnohem nižší cenu tedy získáváme sedmipalcový tablet technicky srovnatelný s populárním Nexus 7.

pondělí 21. října 2013

Výsledky se poveselme. Neextrapolovatelné?

Předvolební průzkumy bývají zrádné, ale snad se v nich dají vypozorovat alespoň trendy.
Trendy směřující k preferenci politických stran vedených jasnou a čitelnou ideou.
A naplňuje mne mírným optimismem, že takové směřování lze vysledovat i v malém průzkumu, který jsem udělal na intranetu našeho podniku a strana, pro kterou jsem před třemi lety hlasoval jako jediný, se letos dostává do čela. Aspoň v mikrohabitatu lidí, kteří byli ochotni své preference sdělit v anonymní anketě.

neděle 8. září 2013

IT poetika

S dámou zvanou Poetika 
v servrovně se Ajťák stýká, 
tvoří spolu párek 
zalezení za rack.

Jemným oparem výdechu klimatizace se chvějivě prodírá svit kontrolky požárního čidla, zatímco pod nohama křupe kabeláž.

Výkřiky osamělých srdcí protékající routerem neutlumí ani sebesilnější azbestová výplň protipožárních dveří serverovny.

Vystavovací mechanismus diskových hlav svými zoufale se opakujícími údery o zarážku jakoby krákal Nevermore...

Říkáme jí Databáze, hovoříme na ni dotazovacím a přikazovacím jazykem, a ani nás nenapadne něco říct jazykem děkovacím.

Nejrozpolcenější myšlenky vznikají po rozpojení mirroringu mezi levou a pravou mozkovou hemisférou.

Ve stínu kabelážového kapradí obrůstají paměťové moduly mechem pod výtrusy z žebroví chladiče muchomůrek.

Představte si, že na mne dnes začala drze hvízdat Fan Kontrola, jako kdybych byla nějaká teplá, postěžovala si matka Board.

Klid po orgasmickém zkratu narušuje pouze pípání záložního zdroje reagujícího na blackout.

Srdce konferenčního stolu zasedačky se v pondělí ráno dunivě rozbuší vibracemi mobilních telefonů náměstků pro věci víkendové.

Mailserver analyzující v přenášených zprávách divoké bouře emocí musí být stejnoměrným vánkem ventilátorů šíleně znuděn.

Rozčileně bublajíce narážejí poštovní holubi na dvířka voliéry nadepsané Spam.

Pavučina patchovacích kabelů je lapačem internetových snů.

Internet je ve skutečnosti plochá placka nesená čtyřmi slony stojícími na velké želvě.

Jako děti prstíkem po oroseném okně dychtivě jezdíme po skle tabletů, toužíce spatřit všechny krásy světa.

Nehet prsteníku melancholicky drnká po strunách čarového kódu na samolepkách s dívčími jmény zdobícími klávesnici.

Při vhodném naklonění proti světlu se i DVD plné depresivních prasáren dovede rozzářit duhovými barvami.

Pouze vzpomínky uložené na děrných štítcích přežijí elektromagnetický puls epileptických orgasmů.

Pod zrezivělým krytem bubnové tiskárny se vznášejí duchové všech těch nahých krásek, jejichž lascivní ASCII portréty kdysi tiskla.

S výrazem odevzdání ve tváři svých avatarů hledíme na okna v hospici života, čekajíce, zda smrt bude modrá.

Ležíce pod peřinou lehkými doteky svých myší oddalujeme chvíli, kdy nám v mozku naskočí screensaver.

Po zásunu velkokapacitního zařízení obrazovka ani nehlesla, jen se jí v koutku úst objevila bublina o hledání vhodného ovladače.

O hloubce našeho existencionálního zoufalství svědčí opotřebovanost klávesy Escape.

Aspoň o Dušičkách bychom měli z hrobu našich drahých disket omést zežloutlé děrné štítky a zbytky pásek naváté větrem času.

"Teď musíš být silný", šeptáme v těžkých životních situacích wifi signálu.

Jako vyhořelí milenci plouží se Pražané s mobilem v ruce stanicemi metra, hledajíce bod 3G.

Se sadistickým úšklebkem zapichují své PINy do trojklanného nervu bankomatů.

Když tiskárně našich vzpomínek dochází toner, při pokusu o nápravu budeme nespravedlivě očerněni.

Je nezáživné být laserovou tiskárnou a denně snídat zapečený válec namazaný papírovým jamem.

Chudák tvrdé Y musí být nešťastné, že si je Češi celý život pletou s jeho dvojčetem Z.

Fortran je starořečtinou počítačové renesance.

Je ráno. Nohama stírám ruby na kolejích.

Na zrcadlový displej v koupelně nám každé ráno promítají trailer jakéhosi hororu.

Pozor, vaše potence klesla pod 10 %, připojte prosím urychleně nabíječku.

Operační systém zjistil, že na ploše vašeho těla jsou nevyužívané orgány. Přejete si je odstranit?

sobota 18. května 2013

Libretistarián Cimrman


Krátce před světovou válkou byl Jára Cimrman požádán svým přítelem Émilem Armandem, aby se pokusil vysvětlit neobvyklý nárůst černochů v řadách příznivců jeho anarchisticko-liberálního sdružení. Díky svým předchozím vyšetřovatelským zkušenostem Cimrman záhy zjistil, že noví liberálové tmavé pleti se rekrutují výhradně ze západní Afriky, konkrétně z Libérie.
Ukázalo se, že pologramotní černoši, ponejvíce zaměstnávaní jako pomocníci v pařížských domácnostech, spatřovali v propagačních libertariánských plakátech naději na zlepšení svého postavení prostých Liberijců.

Když však Armand v děkovném dopise nabídl Cimrmanovi účast ve svém pokrokovém hnutí, český velikán to s díky odmítl.
"Milý Émile", píše ve své odpovědi, "liberálové, libertiáni, libertariáni, to už není nic pro mne. Já nalezl své místo mezi libretisty."

sobota 4. května 2013

Dotyk místo Úrovně

Tak nám zrušili Level, paní Müllerová. Ne že bych ho v posledních letech četl, ale je to jako když umře další známý herec z filmů pro pamětníky. Zároveň se ale rodí nové dotykové magazíny, takže pokud existuje nějaký zákon o zachování čtiva, tak je zachován. Jen ty přikládané herní plakáty, kdysi navzdory odporu manželky hyzdící dětský pokoj, už v papírové podobě nebudou a mutované příšery se nejspíš budou muset promítat na stěny digitálním projektorem. Z archivu jsem v záchvatu nostalgie vyhrabal několik let starý dopis:

Redakci LEVEL                                          
28.srpna 2004

Co si mé ratolesti pořídily zvukovou kartu 5.1 se subwooferem, nepotřebuji se již dívat na jmenovky na dveřích, když se, dle svého zvyku hluboce zamyšlen, vracím domů z práce do svého panelového bytu. Rachot hroutících se zdí, řev motorové pily a úpění nepřátel je mi spolehlivým vodítkem. Naštěstí si sousedé zvykli, že zvuky linoucí se z našeho bytu jsou pouze virtuálním projevem obvyklé prázdninové činnosti našich dětí a jejich spolužáků, takže policii ani hasiče už nikdo nevolá. Zvuková kulisa vcelku dobře koresponduje se stavem bytu: příšeří a puch jako v dračí sluji, ledničkou zřejmě propochodovalo stádo Lemmingsů, nádobí ve dřezu se tyčí jako prohraný Tetris.

Obracím se na výrobce počítačových her a redaktory pařanských časopisů: na trhu chybí hra, která by mladé Supermany a Lary Croft cvičila v dovednostech pro život poněkud užitečnějších, než je palba ze strojní pušky nebo řízení závodních automobilů.
Namísto šavle, brokovnice či motorové pily by hlavními zbraněmi byly smeták, utěrka a vysavač. Body v této hře by se nezískávaly za potopení nepřátelského křižníku, ale za přemístění obsahu odpadkového koše do toho správného kontejneru, za dokonalé vyluxování koberce, za umytí nádobí. Pokud by si náš hrdina chtěl zjednat průchod do dalšího levelu, namísto postřílení všeho živého v místnosti by musel naopak přemístit všechny chaoticky rozptýlené předměty na svá určená místa.

Taková hra by možná nebyla tak atraktivní, jako poslední žhavé novinky z vašich časopisů, ale její zásluhou by mládež lépe chápala smutný fakt, že život nejsou jenom samé atrakce.

pátek 8. března 2013

I kdyby to mělo zachránit jen jeden chlapecký malíček

Stavebnice, kterou jsem tentokrát objevil pod vánočním stromkem, byla mnohem zajímavější, než obvykle nadělované předlegové plastové kostky či dětské soupravy typu Mladý holič nebo Mladý průvodčí.
Stavebnice Mladý chemik
Sada zkumavek a dalšího laboratorního skla, k tomu lihový kahan, bloček lakmusových papírků a několik základních chemikálií, se kterými se daly podle přiloženého návodu provádět zajímavé pokusy. Kamarádům se o těchto vánočních prázdninách nepodařilo mě přesvědčit k bruslení na rybníku ani stavění eskymáckých iglú, raději jsem seděl u kuchyňského stolu a  oddával se lučbě, míse a nad plamenem zahřívaje různobarevné prášky.

Na některé méně bezpečné látky byla ve stavebnici pouze připravena prázdná popsaná lahvička. Výrobce správně předpokládal, že koncentrovaná kyselina solná či dusičná by v  případě vylití mohla nevhodně zareagovat se zbytkem krabice, takže v návodu bylo doporučeno nechat si chybějící chemikálie dokoupit rodiči a pracovat pod jejich dohledem. Rodičovského dohledu jsem se ovšem zbavil hned poté, co jsem svou alchymistickou kariéru korunoval výrobou chlóru a sirovodíku a byl z kuchyně vykázán do nevytápěné kůlny.

Drogerie našeho městečka sice nebyla po chemické stránce nijak bohatě zásobena, ale ledasco se dalo sehnat, když si člověk vypůjčil v místní lidové knihovně pár odborných publikací a věděl, v jakých produktech se zajímavé látky vyskytují.
Tak například dusičnany se prodávaly jako zahrádkářské hnojivo, síra se dala oškrabat z knotů určených k desinfekci vinařských sudů, chlorečnany tvořily základ herbicidních přípravků, hypermangan byl k dostání jako populární kloktadlo, rtuť jsme si mohli opatřit z  lékařských teploměrů. Náš drogista, pan Janda, se sice díval na nákupní seznam dvanáctiletého kluka podezřívavě, ale když jsem ho přesvědčil, že nemám sebedestruktivní sklony a pohání mě pouze náklonnost k vědám, vše mi nakonec prodal.

Před výrobou třaskavin mě samozřejmě rodiče důrazně varovali, poukazujíce na medializované případy amatérských mladých pyrotechniků, kteří při pokusech přišli o zrak nebo o několik prstů. Já se však o výbušniny zajímal výhradně teoreticky, praktickým vyvrcholením byla jen neškodná prskající pasta z hypermanganu a hliníkových pilin.
Ne snad že bych si něco dělal z četných pokynů své matky, ale bál jsem se, že s chybějícím prstem bych při kytaře nemohl oslňovat spolužačky napodobováním Johna Lennona.

Díky vhodně načasovanému vánočnímu dárku mě po prázdninách začala chemie ve škole bavit. Sice se ze mne nestal žádný Heyrovský ani Wichterle, ale míval jsem většinou jedničky a rozhodně jsem se ani později na gymnásiu před písemkou z chemie netřásl strachy.
Dnešní výrobci dávají přednost spíše vizuálně atraktivnějším hračkám, nad kterými se nemusí příliš přemýšlet. Mnohé chemické suroviny se sice dají zakoupit ve specializovaných prodejnách i přes internet, ale obávám se, že tomu bude brzy konec. Evropský parlament letos vydal nařízení o zamezení volného prodeje prekurzorů výbušných látek, které má patrně zamezit domácké výrobě výbušnin a snížit tak počet samorostlých teroristů. Pokud tento návrh naše vláda zapracuje do podoby zákona (o čemž příliš nepochybuji), kyselinu dusičnou ani peroxid vodíku už si v silnějších koncentracích nekoupíme, ba dokonce je nebudeme smět ani mít doma.

Naše generace také měla v dětství ztížený přístup k nebezpečným látkám, jedům, drogám. Hlavní roli přitom ale hrála výchova rodičů, vlastní zodpovědnost a zdravý rozum pana Jandy.
Dnešní občané Evropské unie už se k nim nedostanou vůbec, třebaže jim dávno bylo osmnáct pryč.

pondělí 18. února 2013

Ave Blogger, posterioturi te salutant

Vypnutí Posterous.com ohlášené na konec dubna 2013 přidělalo více než milionu jeho uživatelů starosti s migrací. 
Konkurenční blogovací systémy se snaží nalákat zrazené posterousany pomocí skriptů usnadňujících migraci, ale není to úplně bezproblémové: posthaven.com je placené a dosud není zprovozněno, migrace na squarespace.com má ve bezplatné verzi omezení na 20 příspěvků, automatizovaný přechod  na tumblr.com je beznadějně zahlcený a navíc neumí přenášet komentáře, snad jedině  wordpress.com má dobře vyřešený import, jak informuje misantrop.info.
Posterous umí exportovat kompletní obsah po přihlášení do Space pomocí tlačítka Request Backup, které vyrobí komprimovaný soubor obsahující celý blog včetně komentářů, obrazových a zvukových souborů. Problém je ale s češtinou. Zatímco na (dosud fungujícím) webu je použito správné kódování UTF-8, v exportovaných popisných souborech formátu XML jsou české znaky převedeny na HTML entity, například dlouhé měkké í je nahrazeno za í. To by ještě nemuselo vadit, ale při generování exportního souboru "wordpress_export_1.xml" mně Posterous nahradil entity dvojicí otazníků ??, takže po jeho importu do Wordpressu jsou česky psané příspěvky nepoužitelné. Tím padla i možnost migrace do jiných systémů, které využívaly WP jako přestupní stanici. Nakonec jsem se proto rozhodl pro manuální transfer jednoho příspěvku za druhým na blogger.com. Kupodivu to nebylo tak pracné, jak jsem očekával.
Blogger poskytuje možnost publikování pomocí vestavěného WYSIWYG editoru, anebo přímou editací HTML (režimy Napsat / HTML). Na webu Posterouse jsem myší vybral kompletní příspěvek a přes schránku Windows jej vložil do WYSIWYG editoru systému Blogger. Kromě formátovaného textu se tak přenesly i všechny vložené obrázky, videa a zvukové podcasty včetně apletů pro jejich přehrávání. Zbývalo nastavit datum publikování podle originálního příspěvku, doplnit štítky a vyřešit transport případných komentářů u původních článků. Ty jsem nakonec taky hromadně přenesl včetně data a přezdívky autora  přes clipboard do prvního mnou ručně vloženého komentáře na Bloggeru. Pořád lepší než automatická migrace komentářů do Wordpressu, která většinu komentujících rozpoznala jen jako Anonymous.
Takže hotovo, toto je poslední posterousí příspěvek a web vitsoft.posterous.com byl v únoru 2013 zkopírován
na novou adresu pavel-vitsoft-srubar.blogspot.cz 
Na Posterous se nezlobím, aspoň nám svým exitem připomenul, že není dobré nosit všechna vejce v jednom košíku a spoléhat se na nepomíjivost internetových služeb, cloudů, pevných disků a života vůbec.