IT poetika

S dámou zvanou Poetika 
v servrovně se Ajťák stýká, 
tvoří spolu párek 
zalezení za rack.

Jemným oparem výdechu klimatizace se chvějivě prodírá svit kontrolky požárního čidla, zatímco pod nohama křupe kabeláž.

Výkřiky osamělých srdcí protékající routerem neutlumí ani sebesilnější azbestová výplň protipožárních dveří serverovny.

Vystavovací mechanismus diskových hlav svými zoufale se opakujícími údery o zarážku jakoby krákal Nevermore...

Říkáme jí Databáze, hovoříme na ni dotazovacím a přikazovacím jazykem, a ani nás nenapadne něco říct jazykem děkovacím.

Nejrozpolcenější myšlenky vznikají po rozpojení mirroringu mezi levou a pravou mozkovou hemisférou.

Ve stínu kabelážového kapradí obrůstají paměťové moduly mechem pod výtrusy z žebroví chladiče muchomůrek.

Představte si, že na mne dnes začala drze hvízdat Fan Kontrola, jako kdybych byla nějaká teplá, postěžovala si matka Board.

Klid po orgasmickém zkratu narušuje pouze pípání záložního zdroje reagujícího na blackout.

Srdce konferenčního stolu zasedačky se v pondělí ráno dunivě rozbuší vibracemi mobilních telefonů náměstků pro věci víkendové.

Mailserver analyzující v přenášených zprávách divoké bouře emocí musí být stejnoměrným vánkem ventilátorů šíleně znuděn.

Rozčileně bublajíce narážejí poštovní holubi na dvířka voliéry nadepsané Spam.

Pavučina patchovacích kabelů je lapačem internetových snů.

Internet je ve skutečnosti plochá placka nesená čtyřmi slony stojícími na velké želvě.

Jako děti prstíkem po oroseném okně dychtivě jezdíme po skle tabletů, toužíce spatřit všechny krásy světa.

Nehet prsteníku melancholicky drnká po strunách čarového kódu na samolepkách s dívčími jmény zdobícími klávesnici.

Při vhodném naklonění proti světlu se i DVD plné depresivních prasáren dovede rozzářit duhovými barvami.

Pouze vzpomínky uložené na děrných štítcích přežijí elektromagnetický puls epileptických orgasmů.

Pod zrezivělým krytem bubnové tiskárny se vznášejí duchové všech těch nahých krásek, jejichž lascivní ASCII portréty kdysi tiskla.

S výrazem odevzdání ve tváři svých avatarů hledíme na okna v hospici života, čekajíce, zda smrt bude modrá.

Ležíce pod peřinou lehkými doteky svých myší oddalujeme chvíli, kdy nám v mozku naskočí screensaver.

Po zásunu velkokapacitního zařízení obrazovka ani nehlesla, jen se jí v koutku úst objevila bublina o hledání vhodného ovladače.

O hloubce našeho existencionálního zoufalství svědčí opotřebovanost klávesy Escape.

Aspoň o Dušičkách bychom měli z hrobu našich drahých disket omést zežloutlé děrné štítky a zbytky pásek naváté větrem času.

"Teď musíš být silný", šeptáme v těžkých životních situacích wifi signálu.

Jako vyhořelí milenci plouží se Pražané s mobilem v ruce stanicemi metra, hledajíce bod 3G.

Se sadistickým úšklebkem zapichují své PINy do trojklanného nervu bankomatů.

Když tiskárně našich vzpomínek dochází toner, při pokusu o nápravu budeme nespravedlivě očerněni.

Je nezáživné být laserovou tiskárnou a denně snídat zapečený válec namazaný papírovým jamem.

Chudák tvrdé Y musí být nešťastné, že si je Češi celý život pletou s jeho dvojčetem Z.

Fortran je starořečtinou počítačové renesance.

Je ráno. Nohama stírám ruby na kolejích.

Na zrcadlový displej v koupelně nám každé ráno promítají trailer jakéhosi hororu.

Pozor, vaše potence klesla pod 10 %, připojte prosím urychleně nabíječku.

Operační systém zjistil, že na ploše vašeho těla jsou nevyužívané orgány. Přejete si je odstranit?

Libretistarián Cimrman

Krátce před světovou válkou byl Jára Cimrman požádán svým přítelem Émilem Armandem, aby se pokusil vysvětlit neobvyklý nárůst černochů v řadách příznivců jeho anarchisticko-liberálního sdružení. Díky svým předchozím vyšetřovatelským zkušenostem Cimrman záhy zjistil, že noví liberálové tmavé pleti se rekrutují výhradně ze západní Afriky, konkrétně z Libérie.
Ukázalo se, že pologramotní černoši, ponejvíce zaměstnávaní jako pomocníci v pařížských domácnostech, spatřovali v propagačních libertariánských plakátech naději na zlepšení svého postavení prostých Liberijců.

Když však Armand v děkovném dopise nabídl Cimrmanovi účast ve svém pokrokovém hnutí, český velikán to s díky odmítl.
"Milý Émile", píše ve své odpovědi, "liberálové, libertiáni, libertariáni, to už není nic pro mne. Já nalezl své místo mezi libretisty."

Zkouška sirén

Tento týden mnohý chvastoun
ukazuje nový iPhone.
Na můj mobil seniora
koukají se přitom shora,
prý je to věc statusu.

Já mám ten svůj od Rusů,
snobi děsem oněmí,
když se ozve zvonění.
Jenom já jsem nerozčilen,
mám v něm totiž zkoušku sirén.

Odborníci se smějí

Vznik tzv. odborných anekdot je připisován českému velikánu Járovi Cimrmanovi, jak se mohou jeho příznivci  dozvědět v besedě předcházející divadelní hře Lijavec. Pokusil jsem se navázat na tradici odborných cimrmanovských anekdot v těch vědeckých oborech, které ještě nebyly v jeho době dostatečně rozvinuty, jako například digitální fotografie, medicína, informační technika.

Tyto anekdoty nebyly špatné, avšak budily smích jen v úzkém okruhu zasvěcenců. Aby k tomu nedocházelo i zde, doplňuji každou anekdotu vysvětlivkami, které i méně vzdělaným čtenářům umožní proniknout do jejího vědeckého pozadí, a plně tak vychutnat celou komičnost příběhu. Skutečný odborník, který by sem snad zabloudil, samozřejmě může vysvětlivky přeskakovat a oddávat se tak smíchu zcela nerušeně.

- Pane Saudku, k čemu ten trakař? A kam to vezete naši zpěvačku?

- Já vždycky před fotografováním nejprve vyvážím Bílou.

Jak každý moderní fotograf ví, digitální fotoaparáty snímají obraz rozložený do tří monochromatických složek: červené, zelené a modré. V závislosti na intenzitě denního světla, případně na barvě a teplotě umělého osvětlení, věnují profesionální fotografové pozornost seřízení přístroje tak, aby bílé objekty neměly na výsledném snímku vinou rozdílné citlivosti snímačů po smísení těchto tří složek nežádoucí barevný nádech. Tomuto principu se říká vyvážení bílé. 

Anekdotista zde implikuje, že zkušený ateliérový fotograf Jan Saudek proces vyvážení bílé pochopil mylně, což je pro každého znalce české umělecké fotografie představa absurdně směšná.

- Pane doktore, nějak na mě přestávají účinkovat chlípné obrázky.

- Pošlu vás na oční. Možná se vám jenom odchlípla sítnice.

Odchlípnutí sítnice je závažné oční onemocnění s nejasnou etiologií, vliv na jeho propuknutí mají zejména genetické dispozice, v menší míře pak zatěžování zrakového orgánu zvýšením nitroočního tlaku při fyzické námaze, prudkých pohybech hlavou, náročných sportech. Vliv pornografie nebyl prokázán. Možnost, že se v našich ordinacích mohou vyskytovat obvodní lékaři, kteří tuto mylnou hypotézu podporují, je proto každému medicínsky vzdělanému odborníkovi k smíchu.

- Paní doktorko, co to s tou mojí holkou může být? Od té doby, co dostala vyrážku, mluví z cesty a odpovídá na úplně jiné věci, než na co se jí ptám.

- Hmm, podle těch příznaků to vypadá na offtopický ekzém.

Pro kožní lékaře je léčba rozmanitých druhů ekzémů a vyrážek denním chlebem, dalo by se říci, že se většina dermatologů ekzémy živí. Jedním z častých kožních onemocnění je ekzém atopický, jehož název je odvozen z řeckého atopos (nemístný, nefunkční). Nefunkčnost epitelu a úporná obtížnost choroby se dá s přimhouřením oka přirovnat k nefunkčnosti těch diskutérů, kteří na sociálních sítích odbíhají od tématu a diskuse tím rozmělňují. Jejich příspěvkům říkáme, že jsou off topic, tedy mimo téma, od věci. Toto přirovnání je ovšem pouze na úrovni metafory, tj. poetického obratu. A právě představa, že by upracovaní kožní lékaři mohli mít při svém neradostném povolání smysl pro poezii, je nesmírně komická. 

- Dědo, proč tamten mlok v rohu terária pořád zeleně světélkuje?

- Inu, to bude asi numlock.

Počítače pronikly už i mezi nejstarší generaci, dnes snad nepotkáme člověka, který by alespoň zdálky neviděl standardní počítačovou klávesnici sestávající ze tří bloků: alfabetického, navigačního a numerického. Dřívější úsporné modely klávesnic však postrádaly navigační blok s klávesami pro pohyb kursoru, stránkování, přepínání režimů Insert/Delete. Namísto toho byla zdvojena funkce kláves numerického bloku a pomocí tlačítka nadepsaného NumLock (zámek číslic) se zvolilo, zda budeme numerickými klávesami zadávat cifry anebo hýbat kursorem. 

Dnešní konstruktéři na klávesách tolik nešetří, takže kursorový blok se stal standardní výbavou každé desktopové klávesnice a numerický blok proto může zůstávat trvale přepnut na zadávání číslic. Řešení zvané NumLock však stále ze setrvačnosti přežívá a stejnojmenná kontrolka svým permanentním zeleným svitem připomíná jednu překonanou kapitolu dějin výpočetní techniky.

To vše se patrně honilo hlavou hrdinovi naší anekdoty, když mu dotaz zvídavého vnoučete spatřivšího fluorescentujícího obojživelníka připomenul slepé uličky evoluce, a snad mu to i přineslo do tváře nostalgické pousmání.

- Který Svěrákův film získal zvláštní cenu webových programátorů?

- Cookie se vrací.

Hypertextový protokol HTTP, používaný k procházení webových stránek, byl navržen jako bezestavový, což znamená, že zobrazení každé stránky je nezávislé na stránkách navštívených dříve. Tento princip komplikuje tvorbu aplikací s rozšířenou funkčností, na jaké jsme dnes zvyklí, proto výrobce internetového prohlížeče Nescape, a brzy po něm i všichni další, zavedli ukládání stavových informací v podobě parametrů zapisovaných do paměti prohlížeče. Při zobrazení dalších stránek téhož webového sídla (domény) prohlížeč tuto informaci zvanou cookie vrací zpět webovému serveru, který pak podle ní může internauta identifikovat a přiřadit mu jeho přihlašovací relaci, nákupní košík, zvolenou jazykovou mutaci apod. Cookie (česky koláček, sušenka) si proto oblíbili všichni tvůrci webových aplikací a považují jej za nezastupitelnou pomůcku při své práci. 

Anekdotista zde naznačuje, že se autoři filmu Kuky se vrací rozhodli vzdát hold tomuto nástroji a zvěčnit jej v názvu svého divácky úspěšného díla, byť jen ve fonetické transkripci. Všem filmovým znalcům, kteří Zdeňka a Jana Svěrákovy znají, je ovšem tato myšlenka k smíchu.

- Strýcu, proč sa váš Jožin tak pohrdavě uščúřil na můj nový přehrávač empétrojek?

- To víš, cérko, ti dnešní mladí oggaři...

Anekdota nás zavádí na Valašsko, kde je zvykem oslovovat příbuzné i nepříbuzné sousedy jako strýce či tetu, zatímco mladým lidem se zde říká cérky a ogaři. Jedna taková "cérka" si zřejmě nedávno pořídila jeden z mnoha modelů přenosných přehrávačů hudby ve formátu MPEG Audio Layer III, zkráceně nazývaném MP3. Komprimační metoda MP3 založená na vynechávání nepodstatných částí zvukového signálu maskovaných ve spektrální i v časové dimenzi umožnila pronikavé zmenšení velikosti zvukových souborů a tak se nepřímo zasloužila o masové rozšíření hudby v digitální podobě. Byla však zatížena mnoha licenčními spory, proto skupina nadšenců Xiph.Org vyvinula alternativní komprimační formát Ogg Vorbis s otevřeným zdrojovým kódem bez patentových nároků, podle používané souborové přípony často nazývaný Ogg. Soupeření mezi zastánci rozšířeného a populárního formátu MP3 a mezi stoupenci kvalitnějšího, patenty nezatíženého open-source formátu Ogg připomíná řevnivost mezi příznivci operačních systémů Windows a Linux. Vnímavý čtenář anekdoty vypozoruje tento konflikt i v Jožinově úšklebku, a není-li osobně předpojatý, s chutí se tomu zasměje.

Balicí manuál

Pokud jsi, hošíku, ve věku mladém,

při řeči s děvčaty podoben oslovi,

názorné příklady najdeš zde skladem

jak zapříst rozhovor, jak dívku oslovit.

Slečno, vy jste Nový svět,

lákavá jak zlata kus.

Přes Atlantik chtěl bych jet,

být váš Kryštof Kolumbus.

Slečno, jste vzor elegance,

vidím ve vás princezničku.

Pojďte se mnou ke studánce,

s malým princem, pomaličku.

Slečno, jste můj šálek čaje,

svíravá jen maloučko.

Jemně třemi prsty zkraje

uchopím vás za ouško.

Slečno, malá Alenko

v říši divů za zrcadlem,

jak hedvábné vlákénko

chci se protkat vaším prádlem.

Slečno, alarm ve mně houká,

opojně jste mladičká.

Kdybych policistům foukal,

zezelená trubička.

Slečno, vaše odvěsny

způsobují mokré sny,

přepínají střelce.

Pojďme sečíst čtverce!

Slečno, mám hlad vitriolu

a vám zase chybí něha.

Zbavujme se zásad spolu,

zneutralizujme pH!

Slečno, pojďme si teď hrát

na drzého nezbedu.

Chci vás prsty ovládat

jako displej iPadu.

Slečno, do výčtu mých kvalit

patří to, že umím balit.

Mám i trávu (dvě tři deka).

Chcete vidět mého špeka?

Slečno, vy už nejste dítě!

Nádherně se vyvíjíte,

ustálím vás v sirnatanu.

Pojďte, napustím vám vanu.

Slečno štíhlá jako tyčka,

chci být hasič, jenž vás hýčká.

Při požáru po vás sjíždí

od krku až dolů k hýždi.

Slečno, ctnostná Jano z Arcu,

lákáte jak čerstvý rohlík.

K hotdogu je třeba párku,

ten můj bychom zkusit mohli.

Slečno, jsem z vás opojen, 

jste má švestka a já vosa. 

Teď už mi jde o to jen, 

kudy do vás vnořit sosák. 

Slečno, věřte, nechci vás

nijak nutit do striptýzu,

obdivuji však váš pas.

Smím vám do něj dát své vízum?

Slečno, vidím květy růst

na úsměvu rozpustilém.

Popráším vám bliznu úst

jako motýlek svým pylem.

Slečno, jste-li na mé hrudi

jako metál připjata,

hned to ve mně touhu vzbudí.

Pojďme vzývat Priapa!

Slečno, buďte koňskou stájí

mému závodnímu oři.

Žíly se mu napínají

touhou, že se do ní vnoří.

Slečno, s láskou hledím rád

ženám do tváře.

Naučím vás milovat

misionáře.

Slečno, buďte garáží

zámožného lorda,

do níž denně zaváží

luxusního Forda.

Slečno, hra se na vás chystá:

budu iluzionista.

Přeříznu vás střelhbitě,

a vy potom zmizíte.

Slečno, chtěl bych s vámi spát.

Nedělejte grimasu,

stačí se jen pousmát

na znamení souhlasu.

Bulhimeriky

Na letišti v Burgasu 
koukají mi do pasu. 
Být tak muslim, 
to by, myslím, 
svléknuli mne do pasu.

Bulharskou dívčinu tmavou
chtěl jsem si malovat nahou
při světle svic.
Neřekla nic,
jen pořád kroutila hlavou.

Holky na Slunečném pobřeží
rády si ve vedru poleží
nahoře bez.
Trpím jak pes,
studené pivo však osvěží.

Zralá žena ze Sofie
rohlíkem se neopije,
zato výská,
když se pliska
do jejího hrdla lije.

Změna v initiáři,
jsou to lháři, Bulhaři!
Bylo marný
jet do Varny,
piko se tam nevaří.

Hádanky nepozorného čtenáře knižních hřbetů

aneb Adná búkva i kakája razníca!

Ve které knize popsal Čapek výrobu piva s využitím netradičních přísad?
Várka s mloky.

Které Shakespearovo drama líčí snahu cikánské dívky o začlenění do komunity na webserveru pro menšiny?
Romea a Julie.

Kterým dílem podpořil Geoffrey Chaucer zahraniční investice do britského průmyslu?
Canterburské pobídky.

Ve které publikaci popisuje burzovní makléř Verne své zkušenosti s dlouhodobě vázanými akciemi?
Patnáctiletý kapitál.

Ve které knize kritizuje Božena Němcová bezbřehou nymfomanii?
Balička.

Ve které publikaci popsal Victor Hugo své pokusy se snižováním teploty varu vody?
Devadesát, vři!

Ve kterém románu varuje Čapek před zneužíváním masážních pomůcek při komponování hudby?
Život a dildo skladatele Foltýna.

Ve které pohádce vylíčil Joseph Heller dramatický souboj prince s drakem?
Hlava 22.

Ve které knize popisuje R.A.Henlein zažívací potíže domácích zvířat?
Kočka která prochází bzdí.

Která kniha Josefa Škvoreckého znamenala historický mezník v technice
stavby mostů?
Konec pylonového věku.

Který kontroverzní román Vladimíra Nabokova kritizuje velikonoční obyčej kropení mladých děvčat?
Polita.

Ve kterém díle prezentuje Charles Bukowski vizi propojování internetů?
Všechny sítě světa i ta má.

Ve které knize líčí Karel Poláček osudy chlapců v léčebně mentální anorexie?
Tylo nás pět.

Ve kterém díle ironizuje Václav Kaplický pokusy tchýně o zatlučení hřebíku?
Kladivo a čarodějnice

Ve které knize popisuje Arnošt Lustig nedobrovolný odsun Jiřího Paroubka do Terezína?
Transport z RaJe.

Ve kterém dramatu popsal Karel Čapek své začátky s kouřením cigaret?
První sparta.

Ve kterém románu obviňuje R.A.Henlein pracovníky divadelních šaten z nešetrného zacházení s kabáty?
Vládci poutek.

Která Havlova divadelní hra popisuje obtíže zpřístupňování sněhem zapadané cesty ku Hrádečku?
Odházení.

Jak nazval Viewegh svůj nejnovější životopis desetibojaře a filantropa Šebrleho?
Roman pomůže.

Ve které knize z období sovětské okupace zmiňuje Petr Šabach obtíže při pálení rudé vlajky?
Hovno hoří.

Která scifi novela předvídá úspěchy sovětské vědy v boji s inkontinencí?
Pamprsky inženýra Garina.