SRP: Kladivo na datové schránky

Jako fyzické osobě mi hrozí, že pro mne bude proti mé vůli ministerstvem vnitra zřízena Datová schránka hned, jakmile se v roce 2023 poprvé přihlásím do Portálu občana prostřednictvím MojeID nebo Bankovní identity. A to ze všemi riziky, které z toho plynou, především fikce doručení a z ní vyplývající zmeškání možných odvolacích lhůt, pokud se o příchozí zprávě nedozvím např. proto, že můj poštovní systém bude avizo ISDS považovat za spam nebo pokud budu víc než deset dní pobývat bez přístupu ke svému PC. Zamyslel jsem se, jak bych si představoval systém pro prokazovatelně garantované předávání zpráv mezi občany a státní správou.

Předně by bylo třeba vymyslet nový sexy název namísto zprofanovaného Informačního Systému Datových schránek (ISDS), například
Státem Registrovaná Pošta (SRP). Účelem ISDS i SRP je umožnit prokazatelné předání sdělení od odesilatele k příjemci a zároveň trvale zaručit integritu zprávy, tedy zda a kdy ji příjemce obdržel do své schránky v nepozměněné podobě a že oba účastníci jsou schopni doložit znění zprávy soudně akceptovaným způsobem. Obsahem zprávy bývá nějaký výrok, ve smyslu například Stavba se nepovoluje nebo Potvrzuji, že jsem si od vás vypůjčil 10 000 Kč. V elektronické podobě dokumentu by pro zlovolného přijemce nebyl problém editorem pozměnit výrok na Stavba se povoluje, nebo připsat k výši dlužné částky další nulu. Aby k tomu nedocházelo, musí být text zprávy podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou odesilatele či provozovatele ISDS. Každá změna v textu pak způsobí neplatnost podpisu.

Ke kontrole nepozměnění zprávy slouží digitální otisk (hash), tedy řetězec bitů pevné délky vypočítaný z přenášeného textu složitou kryptografickou metodou navrženou tak, aby jakákoli i sebemenší změna textu způsobila velkou změnu výsledného řetězce (jeho zamíchání), a aby nebylo možné z otisku zpětně rekonstruovat původní text. Elektronický podpis či značka pak další kryptografickou metodou zašifruje pouze tento otisk, nikoli celou zprávu. Prokazatelnost integrity (nepozměnění) přenesené zprávy tedy závisí především na kvalitě algoritmu použité metody pro výpočet kontrolního otisku.

Pokud by byl otisk hashovací funkce primitivně krátký, např. jen 32 bitů jako v případě CRC32, pak mezi více než 2³²=4294967296 různými texty by se nutně daly nalézt nejméně dvě různé zprávy se shodným otiskem (vznikla by kolize). Spočítat a porovnat otisky tolika zpráv není pro dnešní počítače žádný velký oříšek, ovšem náš podvodník by potřeboval nalézt právě zprávu s textem Stavba se povoluje, která bude mít stejný otisk jako mu doručený text Stavba se nepovoluje. A to je problém, neboť každé chybějící či pozměněné písmeno textu s celým otiskem pořádně zamíchá. To by musel současně na jiném místě dokumentu nenápadně pozměňovat jiné znaky, aby vynechání předpony ne při troše štěstí vykompenzoval a dosáhl stejného otisku. A v této bohunelibé činnosti mu systém datových schránek vychází vstříc tím, že datová zpráva může existovat v desítkách různých formátů a obsahovat grafický či skrytý nezobrazovaný obsah. Pak stačí provádět okem nepostřehnutelné změny v souboru s pozměněným textem: poupravit odstín pixelů ve vloženém obrázku, propašovat do textu nadbytečné mezery či jiné netisknutelné znaky, pozměňovat skryté komentáře uvintř dokumentu. Podvodník vyzbrojený rychlým počítačem má mnoho možností jak nenápadně vykompenzovat pozměnění textu.

Aby byla přenášená zpráva odolná proti pozměnění obsahu se zachováním platnosti svého otisku, měla by podporovat pouze formát prostého textu, v němž je každá změna ihned viditelná. Vlastnosti takového bezpečně prostého textu (BPT):

1. Z netisknutelných znaků (white spaces) smí text obsahovat pouze mezeru a znak pro odřádkování (LF).
2. Žádné mezery na konci řádku.
3. Žádné prázdné řádky na začátku a na konci textu.
4. Počet znaků v každém řádku je omezen, např. na maximálně 80.
5. Text může obsahovat pouze znaky definované v ASCII a písmena použitého jazyka (žádné nezobrazované nebo snadno opticky zaměnitelné znaky).
6. Pokud by měl text obsahovat písmena jiných abeced, musí být nejprve transliterována do latinky.
7. Text by měl být zobrazován neproporcionálním fontem, kde všechny znaky včetně mezery mají stejnou šířku.

Předností BPT je, že každé pozměnění je okem viditelné, ať už je zpráva vytištěna nebo zobrazena na displeji, a že lze v případě potřeby soubor s tímto formátem přesně zrekonstruovat (přepsat z papíru do editoru). Nevýhodou je omezení možnosti formátování pouze na odstavce a odsazování, a také absence obrázkové grafiky a orámovaných tabulek, ale pro případné soudní tahanice je nějaké zvýrazňování tučným písmem nebo změnou fontu naštěstí nepodstatné.
Odesilatel by měl možnost po přihlášení do systému SRP vložit text zprávy buď přímo jako prostý text, anebo nahrát soubor v některém z běžných formátů používaných textovými editory (TXT, RTF, PDF, DOC apod), ze kterého systém automaticky vytvoří prostý BPT a zobrazí jej ke kontrole a schválení. Po výběru adresáta by z něj SRP vypočítal otisky a pak uložil do schránky příjemce spolu s možnými přílohami, které už nemusí být ve formátu BPT. Pokud by odesilatel potřeboval zaštítit autoritou SRP nejen samotné prosté sdělení, ale také autenticitu přiložených souborů, musel by nejprve sám spočítat jejich otisky a ty pak vložit do těla zprávy BPT. Příklad bezpečně prostého textu:

 Věc: Psí bouda    Č.j. 12345/22
Pan Bud Stavebník, Kotěhůlky

 Stavební úřad v Kotěhůlkách rozhodl ve věci vaší žádosti  o stavbu psí boudy takto:
        Stavba se nepovoluje.
Proti tomuto rozhodnutí se můžete odvolat do 30 dnů od doručení.
                                                                 Vyřizuje: Štruncová

Příloha: Projekt.gif, 5 KiB, MD5=5DB3777BEDC907CC1C0824F52316935C

Z této prosté zprávy SRP vypočte otisky pomocí dvou nebo tří hashovacích metod a připojí je k metainformacím (obálce) doprovázejícím datovou zprávu. Dalšími důležitými metainformacemi jsou

• identifikační číslo datové zprávy
• identifikace odesilatele a příjemce
• předmět (stručný obsah sdělení)
• čas odeslání
• klasifikace zprávy (služební/informativní/vyžadující reakci)

Provozovatel Státem Registrované Pošty (SRP) by archivoval pouze obálky doručených zpráv. Samotný obsah včetně případných příloh by SRP mohl smazat ze schránek odesilatele i příjemce buď hned po obdržení (dobrovolného) potvrzení příjemcem, že si již obdržené sdělení přečetl a stáhl na svůj počítač, anebo v nejhorším případě po několika měsících až letech, pokud příjem nebyl potvrzen. Archivaci svých zpráv by si tedy zajišťovali účastníci sami a soudně přezkoumatelnou integritu sdělení a jeho nepopiratelnost by zajistila obálka trvale uchovávaná v SRP. Příklad obálky:

Id: 9876543210
Od: Stavební úřad Kotěhůlky
Pro: Bud Stavebník 
Věc: Psí bouda
Čas: 1.4.2023 14:55:59
Tř.: Informativní zpráva
MD5: 104a7db4 0f154e11 f2ad6322 8300fca2
SHA-256: 248d6a61 d20638b8 e5c02693 0c3e6039 a33ce459 64ff2167 f6ecedd4 19db06c1

Obálky přenášených zpráv by SRP předkládal na základě výzvy odesilatele, příjemce nebo soudního orgánu. Kromě toho by každý účastník registrovaný v systému dostával klasickou poštou obálky všech svých zpráv také v listinné podobě, na orazítkovaném papíru; jednou ročně zdarma anebo za poplatek i častěji. V případě pochybností o pravosti sdělení by musel účastník sporu předložit soubor s textem sdělení a zároveň obálku prokazující, kdy a komu bylo sdělení odesláno. Pochybovač by si spočítal otisky souboru a porovnal je s údaji v obálce.

Odeslání registrované zprávy by nemělo být zdarma, ale za poplatek kompenzující provozní náklady, který by se odečetl odesilateli z jeho kreditního účtu vedeného v SRP. Pro zjednodušení by při založení účtu mohl každý účastník bezplatně obdržet počáteční kredit postačující pro odeslání několika málo zpráv. Další kredit by si aktivní účastníci dokupovali dobíjením svého kreditního účtu. V případě zprávy vyžadující odpověď, jako např. výzvy FÚ k doplnění nebo podání daňového přiznání, by odesilatel měl možnost předplatit příjemci odpověď, takže pro nepříliš aktivní fyzické osoby by byla komunikace nadále zdarma. Zpoplatnění odesilatele by naopak odrazovalo od rozesílání nevyžádaných zpráv a nabídek, takže drakonické pokuty ISDS za spam nebo zavirované přílohy nejsou třeba.

Způsob avizování přijatých zpráv by si každý účastník nastavoval s přihlédnutím k jejich klasifikaci:

• Přeposlání obálky na jednu nebo více e-mailových adres příjemce.
• Přeposlání celé zprávy včetně příloh na e-mailové adresy příjemce.
• Zpoplatněné avizo formou SMS, buď ihned po přijetí nové zprávy, anebo až pokud se do několika dnů do systému nepřihlásí.
• Opakování aviz o nevyzvednuté zprávě po týdnu, po měsíci a před jejím výmazem v SRP.

Proč ověřovat zprávu více hashovacími algoritmy současně? Kryptografie se vyvíjí a časem může dojít k objevení slabých míst (prolomení) některé metody. To je mimo jiné oficiálním důvodem omezené doby platnosti digitálních podpisů a časových razítek (neoficiálním důvodem je zajištění cashflow certifikačních autorit). Například hashovací metoda MD5 je již považována za málo bezpečnou, takže by byla nahrazena metodou SHA-512. Od této chvíle pak budou obálky zpráv nově doplňovány otisky SHA-256 a SHA-512. Ovšem starší sdělení přenesená za doby uznávání algoritmů MD5 a SHA-256 zůstávají stále prokazatelná. Důležité dokumenty, kterými se adresát potřebuje prokazovat dlouhodobě, by mohl v případě vyhlášení změny uznávaných algoritmů nechat v systému znovu autorizovat - stačilo by nahrát archivovanou zprávu a SPR by po kontrole starých otisků vygeneroval novou obálku s aktualizovými metodami.

Legislativa by musela specifikovat metody výpočtu kontrolních otisků, které jsou uznávány v případě soudních sporů a uznávat pravost sdělení, jejichž přenesení SRP dokládá prostřednictvím údajů v obálce, ať už jsou předloženy systémem SRP online nebo vytištěny na jím zaslaném papíru. Systém by měl poskytovat software pro vygenerování bezpečného prostého textu z obvyklých počítačových formátů (TXT, HTML, PDF, RTF apod) a pro výpočet jeho otisku uznávanými metodami (takové open-source utility již existují pro všechny běžné počítačové platformy).

Požadavky na zabezpečení provozu (dostupnost, spolehlivost, archivace) sysému SPR by byly obdobné jako na stávající ISDS nebo na státem uznávané certifikační autority. Výhody vidím především na straně uživatelů:

1. Autentizace obdobná jako při vstupu do ISDS zaručuje spolehlivou identifikaci korespondujících stran, aniž by si účastnící kvůli tomu museli kupovat a pravidelně certifikovat svůj digitální podpis.
2. Přenesené dokumenty si účastníci sami archivují, aniž by časem expirovala jejich prokazatelnost (obálkou s otisky sdělení trvale uchovávanými v SRP), není tedy třeba si draze pronajímat Datový trezor ani autorizovaně konvertovat do listinné formy.
3. I v případě pozdějšího zneuznání některé z použitých hashovacích metod by prokazatelnost zůstala zajištěna dalšími otisky a zůstává možnost dodatečného zabezpečení novější metodou.
4. Kromě samotného sdělení garantovaného systémem SRP mohou datové zprávy obsahovat další přílohy (obdobně jako v obyčejném e-mailu dle RFC 5322) bez omezení jejich velikosti a formátu, včetně elektronicky podepsaných nebo zašifrovaných souborů. Integritu příloh by SRP negarantoval, ale odesilatel ji může zajistit sám, uvedením jejich otisků v prostém textu garantovaného sdělení.
5. Papírový výpis obálek s otisky přenesených zpráv umožňuje prokazovat integritu jejich obsahu i v případě momentální online nedostupnosti SRP a dokonce i v případě jeho zkrachování.

Příběhy svobodně

V roce šedesátého výročí založení rozhlasové stanice Svobodná Evropa začal Český rozhlas Praha shromažďovat vzpomínky posluchačů na její vysílání pod heslem Příběhy svobodně. Nasbírané příspěvky už bohužel nejsou na webu rozhlasu dostupné, tak svou vzpomínku pověsím aspoň sem.

 Když jsem v roce 1978 nastoupil jako mladý technik do nového zaměstnání, parta mých spolupracovníků byla obrazem rozvrstvení tehdejší společnosti:  několik kovaných komunistů, o něco více oportunistických členů KSČ,  dva tři věřící, pár nebojácných kritiků režimu a velká většina opatrných, kteří si své názory raději nechávali pro sebe.

To jsem ale tenkrát ještě nevěděl a jen obtížně se orientoval „kdo je kdo“. Nikdo nenosil své názory napsané na čele a zvláště před novým člověkem se všichni měli pro jistotu na pozoru. Nebylo divu, režim kolem sebe zběsile kopal, podepisovaly se petice odsuzující „ztroskotance a zaprodance“ a spolupracovníci STB čiperně donášeli.

Na jedné z mých prvních odpoledních směn jsem jednou v podvečer bez klepání vstoupil do dílny určené pro opravy počítačových dílů, kde mí kolegové občas načerno opravovali spoluzaměstnancům jejich rozhlasové a televizní přijímače. Také tentokrát tam nad jedním rozdělaným rádiem seděli tři a oprava se zřejmě podařila, protože z něj vcelku čistě a bez rušení hlaholily Události a názory.

Asi jsem nové kolegy svým nenadálým příchodem polekal, protože sebou škubli a viděl jsem bezděčný pohyb ruky směrem k vypínači. Nakonec to ale nechali hrát, nejspíš si řekli, že beztak nepoznám, jakou stanici mají zrovna puštěnou a po chvilce nenápadně přeladili jinam.

Já už jsem byl v té době zvyklý kromě hudebních pořadů s Rozinou, Ĺudem z New Yorku  nebo Honzou Doubou doma poslouchat také politické komentáře, takže jsem nejlepší komentátory té doby - Slávu Volného a Karla Jezdinského - rozeznával po hlase. Díky tomu jsem i z té jediné zaslechnuté věty poznal, kdo ji četl, a jen tak mimochodem jsem tiše prohodil: Jezdinský?

V tu ránu napětí povolilo, navzájem jsme se na sebe spiklenecky usmáli a kamarádi ocenili, že taky poznávám jejich oblíbeného Karla po hlase. A hned bylo jasno kdo je kdo, a tak to taky zůstalo až dodnes.

Pravidla hospodárny

„Kopta, nos to sem a čárky piš hráběma!“
Večer byl ještě mladý, ale Novotnému s Vančurou po suchém včerejšku vyprahlo. V pondělí totiž míval hostinský Kopta zavírací den, a tak se v úterý u jeho nejvěrnějších štamgastů začínaly projevovat první abstinenční příznaky.
„První pomoc už se nese…“ zahlaholil hostinský, ale místo, aby třískl oběma půllitry o rohový stůl traktoristů, jak bývalo jeho zvykem, tentokrát si odsunul židli a přisedl.
„Chlapi, čárkám odzvonilo, to už není moderní. Beztak mi slábne zrak a po desáté se mi to akorát pletlo před očima, když jsem vás měl kasírovat.“
„Tak si na ty naše čárkové kódy pořiď takový ten lejzr, jako mají v Tesku. S tím zkasíruješ celou hospodu za pět minut,“ zasmál se Vančura.
„Dostal jsem lepší nápad. Synovec mi upravil takovou paměťovou sčítačku, podívejte,“ a vytáhl z kapsy kalkulačku, která měla několik tlačítek přelepených nápisy PIVO, RUM, KAFE. „Čárky jsou nespolehlivé, člověk s sebou musí nosit propisovačku, od prvního to budeme dělat jinak. Když vám já nebo Mařka doneseme pivo, prostě jenom stisknem tlačítko a ono se to samo započítá. A při zavíračce stlačím tady to MR a hned bude vidět, kolik jste toho dneska stihli.“
„No jo, ale jak pak poznáš, kolik má kdo platit, když budeš mít celou hospodu v jedné kalkulačce?“
„Kdepak, každý si koupíte svoji. Už jsem se synovcem domluvený, rozjíždí výrobu ve velkém, bude to docela levné, nebojte. A jako bonus k ní dostanete jeden lahváč zadarmo!“
„A co když ten tvůj zlepšovák nebudeme chtít?“ namítl Novotný.
„Charvátovi, co čepuje U spáleného trafa, se to prý osvědčilo. A navíc u něho všichni hosté v lokálu musejí nosit oranžové vesty.“
„To jako že mu tam chodí jenom traťoví dělníci?“ podivil se Vančura.
„Ne, ty vesty jim v šatně prodává jeho žena. Ona dřív dělala švadlenu v OPP, ale po vyhazovu neměla do čeho píchnout. Teď tam aspoň konečně mají přehled, kdo je štamgast, kdo je obsluha anebo jestli se jim tam třeba někdo jen tak z ulice nevetřel.“
Vančura s Novotným se dlouze napili a pak bouchli sklenicemi o stůl.
„My teda snesem hodně, ale víš kam si ty svoje vynálezy můžeš strčit? Prosím, jestli chceš naše piva ťukat do počítače, tak si ho kup. Jestli chceš, ať sedíme v uniformách jako nějaké japonské školačky, tak si je u staré Charvátové objednej. Možná si je pro tu srandu navléknem. Ale v české hospodě to odjakživa fungovalo tak, že platí ten, kdo objednává. A dones nám rundu.“

Houpaná

Jako další host našeho pořadu Hou pana Klause přichází neohrožená bojovnice proti kouření, paní docentka Pleva Zajícová!
(Bouřlivý potlesk, občas hvízdnutí).
Doc: Dobrý večer.
Ks: Dobrý večer, děkuji, že jste přišla. Jistě teď máte plné ruce práce, s tím návrhem protikuřáckého zákona.
Doc: Víte, já sama jsem ho přímo nepřipravovala, ale máte pravdu, práce s tím je dost. Je to běh na dlouhou trať.
Ks: Ale díky tomu, že nekouříte, tak se při tom zase tolik nezadýcháte?
Doc: (s úsměvem) To je pravda. V našem Centru pro závislé na tabáku se snažíme hlavně o tu prevenci.
Ks: Platí vás dobře, za to, že nekouříte?
Doc: Nestěžuji si.
Ks: Já jsem taky kouření před pár lety nechal, ale pořád nemůžu najít nikoho, kdo by mi za to dával peníze.
Doc: Víte, společnost za tu dobu našeho působení udělala určitý posun směrem ke zdravějšímu životnímu stylu. Dneska se financují věci, které by dříve byly nepředstavitelné.
Ks: Já ještě pamatuju jako malý, když jsme procházeli vagónem první třídy, jak se tam na těch sametových sedačkách rozvalovali pánové s doutníkem, četli přitom Rudé právo...
Doc: No vidíte, dneska už je ta kultura cestování vlakem mnohem vyšší.
(smích z publika)
Doc: Třeba když si kupujete místenku, nemusíte hlásit, jestli chcete kuřák nebo nekuřák.
Ks: No to je obrovská úleva a zjednodušení. Ale přece jenom, u nás kouří skoro třetina obyvatel, byl by takový problém přenechat těm zvrhlíkům aspoň jeden z deseti vagónů? Třeba ten poslední na konci vlaku, aby kouř neohrožoval těch prvních devět.
Doc: (vrtí hlavou). To by nešlo. Víte přece, že na konečné stanici se jenom přepřáhne lokomotiva a z posledního vagónu se stane první.
Ks: No to je pravda, to by pak cestující, co si sedají hned za lokomotivu, mohli být ohroženi kouřem. Ale vraťme se k problematice hospod, o tom se teď zase hodně mluví...
Doc: Ano, zákaz kouření v restauračních zařízeních nás konečně vrátí mezi civilizované evropské země. Těch pět minut na cigaretu venku před restaurací kuřáka nezabije. Vlastně, co to povídám, zabije, ale ne hned.
(rozpačitý smích v publiku)
Ks: No ale takový doutník nebo dýmka, to není otázka pěti minut, a když třeba venku prší...
Doc: Kuřáci se musí se svým zlozvykem odsunout mimo společnost, kde nebudou na očích zejména mládeži.
Ks: No dobře, ale jak byste si ten odsun části obyvatelstva představovala, kam mají být odsunuti? Na pracovištích, v úřadech, nemocnicích, školách, dopravních prostředcích, tam všude už se nevyskytují, a vy jim teď chcete zakázat i poslední útočiště,  kde nebyli na očích - hospody, čajovny, kuřárny.
Doc: Kuřárny přece nikdo nezakazuje.
Ks: Ne? Takže když si hostinský bude chtít udržet svou dosavadní kouřící klientelu, tak postačí, že svoji živnost přejmenuje z hospody na kuřárnu?
Doc: No tak to by zase nešlo. Může provozovat kuřácké doupě, ale pokud chce poskytovat jídla nebo nápoje, vztahují se na něj všechny příslušné předpisy, včetně zákazu kouření.
Ks: Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, tak v těch kuřárnách se bude moct vesele hulit dál, akorát k tomu nesmějí pít pivo, kafe ani čaj, nebo dokonce něco jíst. To už by pak bylo moc škodlivin najednou...?
Doc: Přesně tak. Můžou si otevřít kuřárnu, ale bez obsluhy.
Ks: Takže vaše nekuřácké Centrum už má přesné představy, jak by to v kuřárnách mělo vypadat, to mi spad kámen ze srdce. A může jeden člověk provozovat současně restauraci i kuřárnu?
Doc: No...nevidím důvod, proč by nemohl. Pokud budou stavebně odděleny.
Ks: Takže pokud ten hostinský označí jednu místnost jako restauraci a druhou jako kuřárnu, tak to bude v cajku?
Doc: Aha, už tuším, kam tím mířite. To už tady přece bylo a neosvědčilo se. Mnozí provozovatelé rozdělili lokál třeba jenom plentou, nezavíraly se dveře, ten smrad tam potom pronikal...to nechceme.
Ks: Já jsem nedávno byl v jedné takové hospůdce, já ji nebudu jmenovat, abych jim nedělal reklamu, a tam šel ze záchodků mnohem horší puch, než z lokálu. Neměly by se toalety z restaurací taky vykázat? Těch pět minut někde v křoví za hospodou přece taky nikoho nezabije.
Doc: Vy tu problematiku zlehčujete, pane Klausi, ty škodliviny přece jsou nesouměřitelné.
Ks: No jak myslíte, vy jste tady odbornice přes škodliviny. Docentka, doktorka, kandidátka věd...
Doc: Toalety přece slouží všem, kdežto kuřárny jenom menšině.
Ks: Takže potřeby menšin by se měly přizpůsobit většině. To ale nevím, co na to řeknou představitelé ostatních minorit, až se třeba romským školákům přestanou přidělovat asistenti nebo kvůli vozíčkářům přestanou stavět speciální výtahy a nájezdové rampy...
Doc: Ale ti paraplegikové přece na rozdíl od kuřáků za svůj handicap nemohou.
Ks: Ne?
Doc: Musíme rozlišovat menšiny vítané a menšiny nevítané. A nezlobte se, ty druhé já tu nechci.
Ks: Takže tím jsme si to ujasnili. Děkuji vám za rozhovor.
(vlažný potlesk).

Výsledky se poveselme. Neextrapolovatelné?

Předvolební průzkumy bývají zrádné, ale snad se v nich dají vypozorovat alespoň trendy.
Trendy směřující k preferenci politických stran vedených jasnou a čitelnou ideou.
A naplňuje mne mírným optimismem, že takové směřování lze vysledovat i v malém průzkumu, který jsem udělal na intranetu našeho podniku a strana, pro kterou jsem před třemi lety hlasoval jako jediný, se letos dostává do čela. Aspoň v mikrohabitatu lidí, kteří byli ochotni své preference sdělit v anonymní anketě.

Nevěřím ani té statistice, kterou jsem si sám naprogramoval

Nechci tvrdit, že všechny zveřejněné průzkumy popularity presidentských kanditátů jsou zmanipulované, ale pokud není zaručeno, že každý dotazovaný hlasoval právě jednou, a že demografická struktura vzorku dotazovaných osob odpovídá jejich zastoupení v celé množině oprávněných voličů, nemá taková statistika téměř žádnou prognostickou váhu.

Naprogramoval jsem předvolební průzkum na intranetu našeho podniku a dosavadní výsledky mě nijak netěší. Odpovídali pouze ti zaměstnanci, kteří mají přístup k počítači a kteří byli ochotni se zalogovat a anonymně odpovědět, takže to zdaleka není reprezentativní vzorek voličské základny. Ale aspoň mám jistotu, že výsledky nebyly uměle naklikány a že nikdo nehlasoval dvakrát.

Nízká vypovídací schopnost průzkumů ovšem neznamená, že nás nemohou podvědomě ovlivňovat. To ale rozhodně nebylo mým cílem. Naopak, snažím se nebrat výsledky anket na vědomí a rozhodnout se spíše podle  charakteristik a charakteru kandidátů. Dobrou pomůckou by mohla být http://volebnikalkulacka.cz/volba-prezidenta-cr-2013/ jenže kdo zaručí, že budoucí president zůstane věrný zásadám, které ve svých odpovědích zastával(a)? Zklamaní voliči TOP09 by mohli vyprávět.

Takže fakt nevím. Čert nám byl tu přímou volbu presidenta dlužen.

Chvála spojitosti

Hladké oblé křivky jsem míval vždycky rád, prý už jako kojenec. Jakmile jsem se naučil pobíhat po vlastních nohou, pocit bezpečného světa se rozplynul na ostrých hranách nábytku, které jsem se marně snažil otupit svým čelem. V pubertě mě stejně bolestně začalo znepokojovat, když ploché útvary na tričkách spolužaček byly náhle narušeny hrbolkem. O pár let později jsem se naučil rozpoznávat kvalitu křivek pomocí matematického aparátu. Hladká křivka se prozradila tím, že měla spojitou první derivaci. Analýza matematických křivek pomocí diferenciálního počtu nebyla ani zdaleka tak zábavná, jako zkoumání oblin rýsujících se pod šaty obou studentek, které jsme tenkrát v ročníku měli, ale aspoň nám dala povědomí, že krása oblých tvarů je exaktně měřitelná a že přírodní funkce jsou spojité.

Bohužel se v byznysu pohybuje spousta lidí, kteří na rozdíl od blobotvůrce Kaplického preferují nespojitosti. Při odletu na dovolenou nás nepotěšila novinka Travel Servisu spočívající v omezení povolené hmotnosti zavazadla z loňských dvaceti na 15 kg. Při překročení třeba jen o půl kila se vybírá doplatek 750 Kč. To si pak našinec musí řádně rozmyslet, zda se za takovou cenu vyplatí mít v kufru plechovku Prazdroje navíc, anebo jestli raději kupovat domorodé patoky na místě. Letištní odbavovačku přitom neobměkčíte ani svou souchotinářskou hubeností (teď nemluvím o sobě), zatímco vedle stojící tlouštík se vesele směje, že jeho zavazadlo limity nepřekračuje.
Co kdyby raději sečetli hmotnost kufru, příručního zavazadla a samotného prasažéra včetně obsahu jeho kapes, a teprve když součet překročí určitou mez, lineárně účtovali příplatek za kila navíc? Spojité odstupňování příplatku bychom pociťovali jako spravedlivější, nemuseli bychom se stresovat při balení a jako vedlejší efekt by to možná cestující motivovalo k hubnutí.

Otřesným příkladem nespojitosti je způsob zpoplatnění jízdy po dálnicích. Z odstupňování ceny dálniční známky za 10, 31 a 427 dní (310, 440 a 1500 Kč) se dá odvodit cena za užívání dálnice asi 3 Kč/den plus fixní částka za výrobu a distribuci známky kolem 290 Kč. Motorista, který použije dálnici svátečně několikrát do roka, tak zaplatí v součtu stejnou cenu, jako každodenní dojížděč do práce. Kéž by tak ztrojnásobili poplatek ze tří na deset korun denně, rád bych tu desetikačku na rozvoj dálniční sítě při každé jízdě autem věnoval. Samozřejmě by se zaplacení nemohlo prokazovat každodenně přelepovanými drahými známkami na čelním skle, které beztak ani dalekohledem vyzbrojený policista není schopen za jízdy zkontrolovat. Ale když zvládají ověřovat seřízenost emisí a zaplacení povinného ručení, nějaký způsob kontroly by se našel, stejně jako se s kontrolami placení jízdného musejí vypořádat všechny dopravní podniky.
Dejte mi zlomek ze 700 miliónů alokovaných na výrobu dálničních nálepek a uspořádám internetový brainstorming, ze kterého vyplyne mnohem lacinější a spravedlivější systém dálničních plateb, když už nelze tyto poplatky zahrnout do spotřební daně z pohonných hmot.

Správným směrem nakročil Vodafone se svou Velkou srpnovou tarifní revolucí s účtováním po sekundách namísto dosavadních 60+1. Jenže který ajťák ještě dneska telefonuje přes GSM? Za data v netarifním programu Divoká karta stále platíme 25 Kč za každých započatých 24 hodin.
Pokud by zdražili třeba na dvojnásobek, ale se spojitějším účtováním 2 Kč za hodinu, určitě bych to mimo dosah WiFi začal využívat. To by teprve byla revoluce.

Vážení cenotvůrci, účtujte prosím stejně jako hokynáři za zboží plynule a spojitě, s tak malou granularitou, jaká je ještě technicky rozumná. My spotřebitelé vás za to budeme mít radši, a na tom se dá vydělat nejvíc.

Bitvy informační války

Když si babička s dědou koupili první tranzistorák, svůj předválečný přijímač Telefunken mi věnovali na rozebrání. Přistupoval jsem k pitvě s veškerou odpovědností svých jedenácti let. Zejména mě zajímaly hliníkové válce vyrůstající ze šasi. Obsah těch štíhlejších byl zklamáním, nalezl jsem zde pouze svinutý metalizovaný papír plovoucí v jakémsi páchnoucím elektrolytu. Zato pod krytem mezifrekvenčních transformátorů a oscilátorových obvodů to bylo mnohem zajímavější, spousta různobarevných kondenzátorů, cívek se šroubovacími jádry a naklápěcích vazebních vinutí. Jenom mne překvapilo, že už mě kdosi v rozebírání předběhl, z některých cívek zbyly jen pahýly drátu nesoucí stopy štípacích kleští. Od dědy jsem se pak dozvěděl, že za válkyzrušily protektorátní úřady rozhlasové vysílání na rozsahu krátkých vln. Majitelé přijímačů museli předložit své aparáty do servisu, kde jim byly bezplatně upraveny odstraněním cívek potřebných pro příjem krátkých vln a zavěšením varovného štítku upozorňujícího na zákaz poslechu zahraničního rozhlasu.

Někteří méně bojácní občané si však přesto poradili. Stačilo připojit výkonnější anténu a zkratovat oscilátorovou středovlnou cívku drátkem vhodné délky, případně na přepínači vlnových rozsahů najít vhodnou mezipolohu a s využitím vyšších harmonických kmitočtů oscilátoru se tak někdy podařilo i na upraveném přijímači BBC zachytit.

O pár let později už jsem zkušenosti nabyté rozebíráním přijímačů zúročil opačným způsobem. Většina československých radiopřijímačů se vyráběla bez rozsahu krátkých vln, anebo pouze s pásmem 49 m, které bylo pro příjem atraktivních zahraničních stanic nepoužitelné. Stačilo však identifikovat v rádiu cívky nepotřebných vlnových rozsahů, nahradit je několika závity tlustšího drátu, doladit a ejhle, Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa byly najednou dostupné. Objevil se však jiný problém: záměrné rušení. Pro komunistickou stranu byl přístup občanů k informacím o jejích zločinech a o disentu stejně nežádoucí, jako pro německé nacisty zprávy londýnského rozhlasu o porážkách Wermachtu, a tak nelitovala prostředků ani energie k vysílání  chrčivých pazvuků překrývajících vysílací frekvence zahraničního rádia. O kvalitním provedení a výkonu těchto rušiček jsem se mohl přesvědčit během školní exkurze v poděbradském vysílacím středisku, když nám jeden z přítomných techniků šeptem prozradil, co je jeho skutečným účelem.

Proti rušení tehdy občané bojovali několika způsoby: někteří vyjížděli poslouchat zahraniční rozhlas na své venkovské chaty, mimo dosah lokálních městských rušiček. Často nám pomáhala sama příroda periodickými denními změnami odrazivosti ionosféry, kdy se vysílání přicházející z okrajových míst západní Evropy postupně odráželo do jiných míst naší vlasti, než signál z rušiček. Stačilo mít vysledováno, ve kterou denní dobu je na různých vlnových rozsazích nejlepší poměr užitečného signálu k rušení, a včas přelaďovat mezi 13, 16, 19, 25 a 31metrovým pásmem. Pokud zahraniční vysílání přicházelo z jiného azimutu než od Poděbrad, dobrým řešením byla rámová anténa, jejímž natáčením se dal vybrat směr, v němž bylo rušení nejslabší. Ideální byl pro tyto účely lotyšský přijímač Sport, který jako snad jediný na našem trhu používal i pro krátkovlnné rozsahy 16 až 25 m feritovou anténu, na rozdíl od jinak obvyklé všesměrové antény prutové.

V dnešní době se vládnoucí kruhy již necítí ohrožovány informacemi z tradičních masových médií, neboť ty se jim daří krotit pomocí legislativních a ekonomických nástrojů. Štafetu šiřitelů nezávislých informací přebírá Internet, který umožňuje publikovat své názory i malým skupinám či soukromníkům  s minimálním náklady. A situace se opakuje: státní moc hledá způsoby, jak zamezit zveřejňování nežádoucích myšlenek. Boj proti terorismu, dětské pornografii nebo porušování nakladatelských práv je vítanou záminkou, jak nastolit cenzuru bez významného odporu ovčanů.

Kdo se chce dnes dobrat k potlačovaným informacím, nestačí umět postavit krystalku nebo naladit superhet. Naštěstí existuje na síti dostupný dostatek  návodů jak si zajistit soukromí a neomezený přístup k informacím - šifrováním přenášených zpráv (PGP), utajováním souborů na disku (TrueCrypt), skrýváním samotné skutečnosti, že zpráva obsahuje utajené sdělení (steganografie), anonymizací svého počítače pomocí přestupních bran (anonymizační proxy, Tor), obejitím cenzurních zásahů do jmenných serverů.

Každý režim se vždy snažil zamlčovat informace, které jej diskreditovaly, to je přirozená sebezáchovná zpětná vazba každého systému. Historie nás zároveň učí, že přesto byl takový systém dlouhodobě nestabilní a lidé si brzy našli protiopatření, ať už se jednalo o pálení nežádoucích knih inkvizicí, kastrování rozhlasových přijímačů fašisty, rušení zahraničního vysílání komunisty, nebo snahy o cenzuru internetu organizátory nového světového pořádku. Vděčíme za to nehmotné, tedy duchovní povaze informací a hluboce zakořeněné touze člověka znalosti získávat, rozmnožovat a šířit.

S rozšířením internetu se však objevuje další zbraň: zahlcení. Nemohou-li vládnoucí kruhy nežádoucí informace zcela potlačit, nechají vytvořit velké množství obdobných, ale často zkreslených až lživých zpráv. Je-li třeba zakamuflovat průšvih, zavrtí psem a odvedou pozornost méně škodlivým, avšak čtenářsky atraktivnějším pseudoproblémem. Rozmělní informace v moři jiných zpráv podporou bulváru a kultu celebrit. Konspirační teorie zdiskreditují vytvářením jejich nesmyslných variant a posléze jejich vyvracením. Pomocíuměle vytvářených falešných nebo najatých identit ovlivňují diskuse.

Zdá se, že vládnoucí kruhy našly v systému regulace oficiálních médií a v přehlušování nezávislých zdrojů informační inflací mocný prostředek. Jak proti němu bojovat?

Informační zdroje si z velké míry určuje každý sám - výběrem pořadů, na které se dívá, tiskovin, jež odebírá, volbou sledovaných osob v komunitních sítích, obsahem své čtečky RSS. Na tyto zdroje si pak aplikujeme každý svou vlastní kredibilitní matici, přisuzováním věrohodnosti na základě zkušeností. Je to pracné, ale věřím, že se časem objeví systém, který nám s tím pomůže, a jsem na něj zvědav.

cs.kohovolit.eu