IT poetika

S dámou zvanou Poetika 
v servrovně se Ajťák stýká, 
tvoří spolu párek 
zalezení za rack.

Jemným oparem výdechu klimatizace se chvějivě prodírá svit kontrolky požárního čidla, zatímco pod nohama křupe kabeláž.

Výkřiky osamělých srdcí protékající routerem neutlumí ani sebesilnější azbestová výplň protipožárních dveří serverovny.

Vystavovací mechanismus diskových hlav svými zoufale se opakujícími údery o zarážku jakoby krákal Nevermore...

Říkáme jí Databáze, hovoříme na ni dotazovacím a přikazovacím jazykem, a ani nás nenapadne něco říct jazykem děkovacím.

Nejrozpolcenější myšlenky vznikají po rozpojení mirroringu mezi levou a pravou mozkovou hemisférou.

Ve stínu kabelážového kapradí obrůstají paměťové moduly mechem pod výtrusy z žebroví chladiče muchomůrek.

Představte si, že na mne dnes začala drze hvízdat Fan Kontrola, jako kdybych byla nějaká teplá, postěžovala si matka Board.

Klid po orgasmickém zkratu narušuje pouze pípání záložního zdroje reagujícího na blackout.

Srdce konferenčního stolu zasedačky se v pondělí ráno dunivě rozbuší vibracemi mobilních telefonů náměstků pro věci víkendové.

Mailserver analyzující v přenášených zprávách divoké bouře emocí musí být stejnoměrným vánkem ventilátorů šíleně znuděn.

Rozčileně bublajíce narážejí poštovní holubi na dvířka voliéry nadepsané Spam.

Pavučina patchovacích kabelů je lapačem internetových snů.

Internet je ve skutečnosti plochá placka nesená čtyřmi slony stojícími na velké želvě.

Jako děti prstíkem po oroseném okně dychtivě jezdíme po skle tabletů, toužíce spatřit všechny krásy světa.

Nehet prsteníku melancholicky drnká po strunách čarového kódu na samolepkách s dívčími jmény zdobícími klávesnici.

Při vhodném naklonění proti světlu se i DVD plné depresivních prasáren dovede rozzářit duhovými barvami.

Pouze vzpomínky uložené na děrných štítcích přežijí elektromagnetický puls epileptických orgasmů.

Pod zrezivělým krytem bubnové tiskárny se vznášejí duchové všech těch nahých krásek, jejichž lascivní ASCII portréty kdysi tiskla.

S výrazem odevzdání ve tváři svých avatarů hledíme na okna v hospici života, čekajíce, zda smrt bude modrá.

Ležíce pod peřinou lehkými doteky svých myší oddalujeme chvíli, kdy nám v mozku naskočí screensaver.

Po zásunu velkokapacitního zařízení obrazovka ani nehlesla, jen se jí v koutku úst objevila bublina o hledání vhodného ovladače.

O hloubce našeho existencionálního zoufalství svědčí opotřebovanost klávesy Escape.

Aspoň o Dušičkách bychom měli z hrobu našich drahých disket omést zežloutlé děrné štítky a zbytky pásek naváté větrem času.

"Teď musíš být silný", šeptáme v těžkých životních situacích wifi signálu.

Jako vyhořelí milenci plouží se Pražané s mobilem v ruce stanicemi metra, hledajíce bod 3G.

Se sadistickým úšklebkem zapichují své PINy do trojklanného nervu bankomatů.

Když tiskárně našich vzpomínek dochází toner, při pokusu o nápravu budeme nespravedlivě očerněni.

Je nezáživné být laserovou tiskárnou a denně snídat zapečený válec namazaný papírovým jamem.

Chudák tvrdé Y musí být nešťastné, že si je Češi celý život pletou s jeho dvojčetem Z.

Fortran je starořečtinou počítačové renesance.

Je ráno. Nohama stírám ruby na kolejích.

Na zrcadlový displej v koupelně nám každé ráno promítají trailer jakéhosi hororu.

Pozor, vaše potence klesla pod 10 %, připojte prosím urychleně nabíječku.

Operační systém zjistil, že na ploše vašeho těla jsou nevyužívané orgány. Přejete si je odstranit?