Veršpohádky

Vyhrabány z popelnic
dětské paměťové skládky
snad rozjasní vaši líc -
říkám tomu veršpohádky.

Postavou jsem Budule,
břicho hladké, odulé,
líce taky žádnou vrásku.
Nasaďte si liščí masku,
kdo chce vozit na ocásku.

Sněhurce se vráska dělá,
klíče od sněžného děla
najít se jí nedaří.
Zklamáni jsou vlekaři.

Pokud jako bičem drábů
žena mrská jazykem,
zkusme svoji ježibabu
obestavět perníkem.

Koblížek šel do světa,
chudák bosý, nemá trepky.
Tak se dělá osvěta,
ano, o výhodách řepky!

Říkám si: princi, tak s touhou svou poper se,
střevíček z vybraných usní
ve spánku nasadit na nohu Popelce.
No tak už konečně usni!

Otesánek dneska řádí.
No ty vole, Otes,
dyť jsi svoje kamarády
sežral včetně protéz!

Uspávací kouzlo znám
i bez šípkového trní.
Když ji večer opíchám,
moje Růža dlouho chrní.

Vlk dí čepci od Karkulky,
která nese chleby babce:
Nechceš maso mezi půlky?
Ach, jak červená se sladce...

Dostatek krupice hlad sice zaplaší,
v básních i v sexu však střídmost je ctnost.
Když se nám rozvařil mozek až na kaši,
tu říct je načase: Hrnečku, dost!