Houpaná

Jako další host našeho pořadu Hou pana Klause přichází neohrožená bojovnice proti kouření, paní docentka Pleva Zajícová!
(Bouřlivý potlesk, občas hvízdnutí).
Doc: Dobrý večer.
Ks: Dobrý večer, děkuji, že jste přišla. Jistě teď máte plné ruce práce, s tím návrhem protikuřáckého zákona.
Doc: Víte, já sama jsem ho přímo nepřipravovala, ale máte pravdu, práce s tím je dost. Je to běh na dlouhou trať.
Ks: Ale díky tomu, že nekouříte, tak se při tom zase tolik nezadýcháte?
Doc: (s úsměvem) To je pravda. V našem Centru pro závislé na tabáku se snažíme hlavně o tu prevenci.
Ks: Platí vás dobře, za to, že nekouříte?
Doc: Nestěžuji si.
Ks: Já jsem taky kouření před pár lety nechal, ale pořád nemůžu najít nikoho, kdo by mi za to dával peníze.
Doc: Víte, společnost za tu dobu našeho působení udělala určitý posun směrem ke zdravějšímu životnímu stylu. Dneska se financují věci, které by dříve byly nepředstavitelné.
Ks: Já ještě pamatuju jako malý, když jsme procházeli vagónem první třídy, jak se tam na těch sametových sedačkách rozvalovali pánové s doutníkem, četli přitom Rudé právo...
Doc: No vidíte, dneska už je ta kultura cestování vlakem mnohem vyšší.
(smích z publika)
Doc: Třeba když si kupujete místenku, nemusíte hlásit, jestli chcete kuřák nebo nekuřák.
Ks: No to je obrovská úleva a zjednodušení. Ale přece jenom, u nás kouří skoro třetina obyvatel, byl by takový problém přenechat těm zvrhlíkům aspoň jeden z deseti vagónů? Třeba ten poslední na konci vlaku, aby kouř neohrožoval těch prvních devět.
Doc: (vrtí hlavou). To by nešlo. Víte přece, že na konečné stanici se jenom přepřáhne lokomotiva a z posledního vagónu se stane první.
Ks: No to je pravda, to by pak cestující, co si sedají hned za lokomotivu, mohli být ohroženi kouřem. Ale vraťme se k problematice hospod, o tom se teď zase hodně mluví...
Doc: Ano, zákaz kouření v restauračních zařízeních nás konečně vrátí mezi civilizované evropské země. Těch pět minut na cigaretu venku před restaurací kuřáka nezabije. Vlastně, co to povídám, zabije, ale ne hned.
(rozpačitý smích v publiku)
Ks: No ale takový doutník nebo dýmka, to není otázka pěti minut, a když třeba venku prší...
Doc: Kuřáci se musí se svým zlozvykem odsunout mimo společnost, kde nebudou na očích zejména mládeži.
Ks: No dobře, ale jak byste si ten odsun části obyvatelstva představovala, kam mají být odsunuti? Na pracovištích, v úřadech, nemocnicích, školách, dopravních prostředcích, tam všude už se nevyskytují, a vy jim teď chcete zakázat i poslední útočiště,  kde nebyli na očích - hospody, čajovny, kuřárny.
Doc: Kuřárny přece nikdo nezakazuje.
Ks: Ne? Takže když si hostinský bude chtít udržet svou dosavadní kouřící klientelu, tak postačí, že svoji živnost přejmenuje z hospody na kuřárnu?
Doc: No tak to by zase nešlo. Může provozovat kuřácké doupě, ale pokud chce poskytovat jídla nebo nápoje, vztahují se na něj všechny příslušné předpisy, včetně zákazu kouření.
Ks: Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, tak v těch kuřárnách se bude moct vesele hulit dál, akorát k tomu nesmějí pít pivo, kafe ani čaj, nebo dokonce něco jíst. To už by pak bylo moc škodlivin najednou...?
Doc: Přesně tak. Můžou si otevřít kuřárnu, ale bez obsluhy.
Ks: Takže vaše nekuřácké Centrum už má přesné představy, jak by to v kuřárnách mělo vypadat, to mi spad kámen ze srdce. A může jeden člověk provozovat současně restauraci i kuřárnu?
Doc: No...nevidím důvod, proč by nemohl. Pokud budou stavebně odděleny.
Ks: Takže pokud ten hostinský označí jednu místnost jako restauraci a druhou jako kuřárnu, tak to bude v cajku?
Doc: Aha, už tuším, kam tím mířite. To už tady přece bylo a neosvědčilo se. Mnozí provozovatelé rozdělili lokál třeba jenom plentou, nezavíraly se dveře, ten smrad tam potom pronikal...to nechceme.
Ks: Já jsem nedávno byl v jedné takové hospůdce, já ji nebudu jmenovat, abych jim nedělal reklamu, a tam šel ze záchodků mnohem horší puch, než z lokálu. Neměly by se toalety z restaurací taky vykázat? Těch pět minut někde v křoví za hospodou přece taky nikoho nezabije.
Doc: Vy tu problematiku zlehčujete, pane Klausi, ty škodliviny přece jsou nesouměřitelné.
Ks: No jak myslíte, vy jste tady odbornice přes škodliviny. Docentka, doktorka, kandidátka věd...
Doc: Toalety přece slouží všem, kdežto kuřárny jenom menšině.
Ks: Takže potřeby menšin by se měly přizpůsobit většině. To ale nevím, co na to řeknou představitelé ostatních minorit, až se třeba romským školákům přestanou přidělovat asistenti nebo kvůli vozíčkářům přestanou stavět speciální výtahy a nájezdové rampy...
Doc: Ale ti paraplegikové přece na rozdíl od kuřáků za svůj handicap nemohou.
Ks: Ne?
Doc: Musíme rozlišovat menšiny vítané a menšiny nevítané. A nezlobte se, ty druhé já tu nechci.
Ks: Takže tím jsme si to ujasnili. Děkuji vám za rozhovor.
(vlažný potlesk).