sobota 3. prosince 2022

Kanárské podnikání

Kanárské podnikání

Plácání hradů z písku nemusí být jen zábavou dětí. Vrásčitý Španěl tvarující na jižním pobřeží Gran Canaria písečné prase už měl dětská léta zjevně za sebou, ale vedl si hbitě. Ve zdokumentování porozuhodného výtvoru mi ovšem bránilo jeho pozadí, které strkal mezi objektiv a své dílo, předstírav drobné finální úpravy. K urychlenému dokončení přispělo teprve cinknutí eura na opodál rozprostřenou dečku, na níž už leželo několik mincí jako podkladek.

Jiní plážoví podnikatelé ovšem dokáží inkasovat svůj zisk explicitněji. O kus dál nás zastavily dvě pohledné černošky s širokým úsměvem, a jestli prý nás můžou chvilku zdržet. Což je na plážové promenádě otázka spíše řečnická, že. Když zjistily, odkud jsme, ta menší nadšeně vykřikla: Toprý den! I am Melinda from Mali, a pokračovala anglicky ve vychvalování naší země a Evropy vůbec. Její kámoška si zase vzala do parády mou manželku a zajímalo je, kolik máme dětí, jak už jsme tady dlouho, jestli chceme být bohatí a šťastní a další podobné řeči, jaké se nejspíš učí na vstupních školeních multilevelového marketingu. Po několika minutách překypujících úsměvy, asertivitou a mezinárodním porozuměním se nám rozhodly věnovat zvláštní náramky, které prý nás ochrání přede vším zlem a zaručí nám v životě štěstí. A už nám za neustálého brebentění vázaly na zápěstí jakési korálky.

To už jsem pochopil, že za takový vzácný dar se zřejmě očekává finanční kompenzace. Dvoueurová mince se ale Melindě moc nelíbila, nedůvěřivě si ji prohlížela, ať prý jí raději dám papírové peníze, že mi vrátí drobné zpátky, a že ty amulety přece garantují štěstí nejen pro nás, ale i pro všechny naše děti až do druhého kolena.
Nejspíš to nemáš holka v tom vašem Mali jednoduché se protlouct, řekl jsem si a čekal, kolik drobných mi vrátí na pětieurovku, pochopitelně marně. Místo toho pojala nápad, že bych mohl zaplatit ještě za náramek své ženy, a že u nich v Africe taky vždycky muži platí za své manželky, ať jí dám desetieurovku a posunkem přitom naznačovala, že mi pak vrátí těch sedm eur zpátky. Deset eur se mi sice zdálo za dva kousky provázku s barevnými korálky až moc, ale nakonec jsem si řekl, že to je vlastně jistý druh humanitární pomoci hladovějícím černouškům, a že jsou v Čechách rodiny, které si malé afričánky na dálku adoptují a pravidelně jim posílají peníze, zkrátka jsem vyměkl. Ostatně ten jejich herecký výkon odměnu zasluhoval.

Když její kolegyně zjistila, že za naši rodinu platím já, obrátila se na mě, a teď že prý ještě musím zaplatit jí za kouzelný náramek, který darovala manželce. Melinda dle očekávání nepřiznala, že už jsem platil za oba, a o nějakém vracení drobných taky nebyla řeč. Když zjistily, že už další peníze nebudou, najednou úsměvy zmizely, angličtina se změnila na jakousi hatmatilku a tón řeči přešel z laskavého nadšení na výhružný. To už jsme se ženou pevně svírali peněženku i kabelku. Vtom se odkudsi vynořila třetí, o hlavu vyšší černoška, která zřejmě vycítila, že se obchod posunul z vychvalovací fáze do stadia placení a začala hartusit, že šéfem je tady ona, a že tedy musíme zaplatit přímo jí. Prohlásil jsem, že pokud se jim to nelíbí, ať si teda vezmou svá voodoo zpátky a snažil se jim náramky vrátit, což se ale nepodařilo, protože provázky byly velice pevně zauzlovány. Děvčata zřejmě předem počítala s možností, že by zákazník mohl chtít z obchodu vycouvat.
Nakonec jsme tedy odešli i s amulety, doprovázeni nadávkami a nenávistnými pohledy, jako bychom svou lakotou zavinili veškerou bídu Afriky. Dovedu si představit, že starší a osamělé turisty se slabší konstitucí by tyto podnikatelky dokázaly přesvědčit k předání veškeré hotovosti. Kousek níže na pobřeží sice zrovna projížděl automobil LOCAL POLICIA, ale místní šerifové zřejmě spěchali za důležitějšími úkoly a měli přitom co dělat, aby nezajeli turisty slunící se na lehátkách.

Kanárské ostrovy patří geograficky k Africe, ale politicky a civilizačně k Evropě, třebaže si na ně odedávna brousí zuby marocký král. První střet se subsaharskou kulturou v nás zanechal nepříjemnou pachuť. Severoafričtí trhovci vás taky vezmou na hůl, ale dělají to s elegancí a úsměvem, aby zákazník odcházel s pocitem výhodného nákupu. A místní Kanárci se chovají naprosto evropsky. Naháněč postávající před restaurací neobtěžuje, jen nás gestem pozval dovnitř a realistickou pantomimou naznačil vypití sklenice na ex. Když jsem zavrtěl hlavou a ukázal na hodinky, že je pro nás na oběd ještě brzo, jen s úsměvem pokrčil rameny, nic se neděje, maňana, přijdou jiní, však je siesta...

Při zpáteční cestě o hodinu později jsme opět viděli malijské prodavačky štěstí v plné práci. Melinda zrovna vyzvídala počet dětí na jakési německé důchodkyni a druhé dvě se užuž nadšeně hrnuly k nám, než nás poznaly a došlo jim, že už jsme vytěžení a nejspíš z nás podruhé nic nekápne. Zato písečného sochaře jsme na jeho místě už nenašli a jeho umělecké dílo bylo rozježděno automobilem.

Ze stop v písku bylo zřejmé, že policejní auto jelo po pláži najisto, za účelem provedení rozježdění. Asi chudák neměl zaplaceny příspěvky nějakého toho Ochranného svazu kanárských sochařů.

No ale počasí nám v onom červnu 2010 až do konce pobytu přálo, měli jsme štěstí, takže ty africké náramky možná nakonec i fungovaly.

čtvrtek 18. srpna 2022

SRP: Kladivo na datové schránky

Jako fyzické osobě mi hrozí, že pro mne bude proti mé vůli ministerstvem vnitra zřízena Datová schránka hned, jakmile se v roce 2023 poprvé přihlásím do Portálu občana prostřednictvím MojeID nebo Bankovní identity. A to ze všemi riziky, které z toho plynou, především fikce doručení a z ní vyplývající zmeškání možných odvolacích lhůt, pokud se o příchozí zprávě nedozvím např. proto, že můj poštovní systém bude avizo ISDS považovat za spam nebo pokud budu víc než deset dní pobývat bez přístupu ke svému PC. Zamyslel jsem se, jak bych si představoval systém pro prokazovatelně garantované předávání zpráv mezi občany a státní správou.

Předně by bylo třeba vymyslet nový sexy název namísto zprofanovaného Informačního Systému Datových schránek (ISDS), například
Státem Registrovaná Pošta (SRP). Účelem ISDS i SRP je umožnit prokazatelné předání sdělení od odesilatele k příjemci a zároveň trvale zaručit integritu zprávy, tedy zda a kdy ji příjemce obdržel do své schránky v nepozměněné podobě a že oba účastníci jsou schopni doložit znění zprávy soudně akceptovaným způsobem. Obsahem zprávy bývá nějaký výrok, ve smyslu například Stavba se nepovoluje nebo Potvrzuji, že jsem si od vás vypůjčil 10 000 Kč. V elektronické podobě dokumentu by pro zlovolného přijemce nebyl problém editorem pozměnit výrok na Stavba se povoluje, nebo připsat k výši dlužné částky další nulu. Aby k tomu nedocházelo, musí být text zprávy podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou odesilatele či provozovatele ISDS. Každá změna v textu pak způsobí neplatnost podpisu.

Ke kontrole nepozměnění zprávy slouží digitální otisk (hash), tedy řetězec bitů pevné délky vypočítaný z přenášeného textu složitou kryptografickou metodou navrženou tak, aby jakákoli i sebemenší změna textu způsobila velkou změnu výsledného řetězce (jeho zamíchání), a aby nebylo možné z otisku zpětně rekonstruovat původní text. Elektronický podpis či značka pak další kryptografickou metodou zašifruje pouze tento otisk, nikoli celou zprávu. Prokazatelnost integrity (nepozměnění) přenesené zprávy tedy závisí především na kvalitě algoritmu použité metody pro výpočet kontrolního otisku.

Pokud by byl otisk hashovací funkce primitivně krátký, např. jen 32 bitů jako v případě CRC32, pak mezi více než 232=4294967296 různými texty by se nutně daly nalézt nejméně dvě různé zprávy se shodným otiskem (vznikla by kolize). Spočítat a porovnat otisky tolika zpráv není pro dnešní počítače žádný velký oříšek, ovšem náš podvodník by potřeboval nalézt právě zprávu s textem Stavba se povoluje, která bude mít stejný otisk jako mu doručený text Stavba se nepovoluje. A to je problém, neboť každé chybějící či pozměněné písmeno textu s celým otiskem pořádně zamíchá. To by musel současně na jiném místě dokumentu nenápadně pozměňovat jiné znaky, aby vynechání předpony ne při troše štěstí vykompenzoval a dosáhl stejného otisku. A v této bohunelibé činnosti mu systém datových schránek vychází vstříc tím, že datová zpráva může existovat v desítkách různých formátů a obsahovat grafický či skrytý nezobrazovaný obsah. Pak stačí provádět okem nepostřehnutelné změny v souboru s pozměněným textem: poupravit odstín pixelů ve vloženém obrázku, propašovat do textu nadbytečné mezery či jiné netisknutelné znaky, pozměňovat skryté komentáře uvintř dokumentu. Podvodník vyzbrojený rychlým počítačem má mnoho možností jak nenápadně vykompenzovat pozměnění textu.

Aby byla přenášená zpráva odolná proti pozměnění obsahu se zachováním platnosti svého otisku, měla by podporovat pouze formát prostého textu, v němž je každá změna ihned viditelná. Vlastnosti takového bezpečně prostého textu (BPT):

  1. Z netisknutelných znaků (white spaces) smí text obsahovat pouze mezeru a znak pro odřádkování (LF).
  2. Žádné mezery na konci řádku.
  3. Žádné prázdné řádky na začátku a na konci textu.
  4. Počet znaků v každém řádku je omezen, např. na maximálně 80.
  5. Text může obsahovat pouze znaky definované v ASCII a písmena použitého jazyka (žádné nezobrazované nebo snadno opticky zaměnitelné znaky).
  6. Pokud by měl text obsahovat písmena jiných abeced, musí být nejprve transliterována do latinky.
  7. Text by měl být zobrazován neproporcionálním fontem, kde všechny znaky včetně mezery mají stejnou šířku.
Předností BPT je, že každé pozměnění je okem viditelné, ať už je zpráva vytištěna nebo zobrazena na displeji, a že lze v případě potřeby soubor s tímto formátem přesně zrekonstruovat (přepsat z papíru do editoru). Nevýhodou je omezení možnosti formátování pouze na odstavce a odsazování, a také absence obrázkové grafiky a orámovaných tabulek, ale pro případné soudní tahanice je nějaké zvýrazňování tučným písmem nebo změnou fontu naštěstí nepodstatné.
Odesilatel by měl možnost po přihlášení do systému SRP vložit text zprávy buď přímo jako prostý text, anebo nahrát soubor v některém z běžných formátů používaných textovými editory (TXT, RTF, PDF, DOC apod), ze kterého systém automaticky vytvoří prostý BPT a zobrazí jej ke kontrole a schválení. Po výběru adresáta by z něj SRP vypočítal otisky a pak uložil do schránky příjemce spolu s možnými přílohami, které už nemusí být ve formátu BPT. Pokud by odesilatel potřeboval zaštítit autoritou SRP nejen samotné prosté sdělení, ale také autenticitu přiložených souborů, musel by nejprve sám spočítat jejich otisky a ty pak vložit do těla zprávy BPT. Příklad bezpečně prostého textu:

 Věc: Psí bouda    Č.j. 12345/22
Pan Bud Stavebník, Kotěhůlky

 Stavební úřad v Kotěhůlkách rozhodl ve věci vaší žádosti  o stavbu psí boudy takto:
        Stavba se nepovoluje.
Proti tomuto rozhodnutí se můžete odvolat do 30 dnů od doručení.
                                                                 Vyřizuje: Štruncová

Příloha: Projekt.gif, 5 KiB, MD5=5DB3777BEDC907CC1C0824F52316935C

Z této prosté zprávy SRP vypočte otisky pomocí dvou nebo tří hashovacích metod a připojí je k metainformacím (obálce) doprovázejícím datovou zprávu. Dalšími důležitými metainformacemi jsou

  • identifikační číslo datové zprávy
  • identifikace odesilatele a příjemce
  • předmět (stručný obsah sdělení)
  • čas odeslání
  • klasifikace zprávy (služební/informativní/vyžadující reakci)

Provozovatel Státem Registrované Pošty (SRP) by archivoval pouze obálky doručených zpráv. Samotný obsah včetně případných příloh by SRP mohl smazat ze schránek odesilatele i příjemce buď hned po obdržení (dobrovolného) potvrzení příjemcem, že si již obdržené sdělení přečetl a stáhl na svůj počítač, anebo v nejhorším případě po několika měsících až letech, pokud příjem nebyl potvrzen. Archivaci svých zpráv by si tedy zajišťovali účastníci sami a soudně přezkoumatelnou integritu sdělení a jeho nepopiratelnost by zajistila obálka trvale uchovávaná v SRP. Příklad obálky:

Id: 9876543210
Od: Stavební úřad Kotěhůlky
Pro: Bud Stavebník 
Věc: Psí bouda
Čas: 1.4.2023 14:55:59
Tř.: Informativní zpráva
MD5: 104a7db4 0f154e11 f2ad6322 8300fca2
SHA-256: 248d6a61 d20638b8 e5c02693 0c3e6039 a33ce459 64ff2167 f6ecedd4 19db06c1

Obálky přenášených zpráv by SRP předkládal na základě výzvy odesilatele, příjemce nebo soudního orgánu. Kromě toho by každý účastník registrovaný v systému dostával klasickou poštou obálky všech svých zpráv také v listinné podobě, na orazítkovaném papíru; jednou ročně zdarma anebo za poplatek i častěji. V případě pochybností o pravosti sdělení by musel účastník sporu předložit soubor s textem sdělení a zároveň obálku prokazující, kdy a komu bylo sdělení odesláno. Pochybovač by si spočítal otisky souboru a porovnal je s údaji v obálce.

Odeslání registrované zprávy by nemělo být zdarma, ale za poplatek kompenzující provozní náklady, který by se odečetl odesilateli z jeho kreditního účtu vedeného v SRP. Pro zjednodušení by při založení účtu mohl každý účastník bezplatně obdržet počáteční kredit postačující pro odeslání několika málo zpráv. Další kredit by si aktivní účastníci dokupovali dobíjením svého kreditního účtu. V případě zprávy vyžadující odpověď, jako např. výzvy FÚ k doplnění nebo podání daňového přiznání, by odesilatel měl možnost předplatit příjemci odpověď, takže pro nepříliš aktivní fyzické osoby by byla komunikace nadále zdarma. Zpoplatnění odesilatele by naopak odrazovalo od rozesílání nevyžádaných zpráv a nabídek, takže drakonické pokuty ISDS za spam nebo zavirované přílohy nejsou třeba.

Způsob avizování přijatých zpráv by si každý účastník nastavoval s přihlédnutím k jejich klasifikaci:

  • Přeposlání obálky na jednu nebo více e-mailových adres příjemce.
  • Přeposlání celé zprávy včetně příloh na e-mailové adresy příjemce.
  • Zpoplatněné avizo formou SMS, buď ihned po přijetí nové zprávy, anebo až pokud se do několika dnů do systému nepřihlásí.
  • Opakování aviz o nevyzvednuté zprávě po týdnu, po měsíci a před jejím výmazem v SRP.

Proč ověřovat zprávu více hashovacími algoritmy současně? Kryptografie se vyvíjí a časem může dojít k objevení slabých míst (prolomení) některé metody. To je mimo jiné oficiálním důvodem omezené doby platnosti digitálních podpisů a časových razítek (neoficiálním důvodem je zajištění cashflow certifikačních autorit). Například hashovací metoda MD5 je již považována za málo bezpečnou, takže by byla nahrazena metodou SHA-512. Od této chvíle pak budou obálky zpráv nově doplňovány otisky SHA-256 a SHA-512. Ovšem starší sdělení přenesená za doby uznávání algoritmů MD5 a SHA-256 zůstávají stále prokazatelná. Důležité dokumenty, kterými se adresát potřebuje prokazovat dlouhodobě, by mohl v případě vyhlášení změny uznávaných algoritmů nechat v systému znovu autorizovat - stačilo by nahrát archivovanou zprávu a SPR by po kontrole starých otisků vygeneroval novou obálku s aktualizovými metodami.

Legislativa by musela specifikovat metody výpočtu kontrolních otisků, které jsou uznávány v případě soudních sporů a uznávat pravost sdělení, jejichž přenesení SRP dokládá prostřednictvím údajů v obálce, ať už jsou předloženy systémem SRP online nebo vytištěny na jím zaslaném papíru. Systém by měl poskytovat software pro vygenerování bezpečného prostého textu z obvyklých počítačových formátů (TXT, HTML, PDF, RTF apod) a pro výpočet jeho otisku uznávanými metodami (takové open-source utility již existují pro všechny běžné počítačové platformy).

Požadavky na zabezpečení provozu (dostupnost, spolehlivost, archivace) sysému SPR by byly obdobné jako na stávající ISDS nebo na státem uznávané certifikační autority. Výhody vidím především na straně uživatelů:

  1. Autentizace obdobná jako při vstupu do ISDS zaručuje spolehlivou identifikaci korespondujících stran, aniž by si účastnící kvůli tomu museli kupovat a pravidelně certifikovat svůj digitální podpis.
  2. Přenesené dokumenty si účastníci sami archivují, aniž by časem expirovala jejich prokazatelnost (obálkou s otisky sdělení trvale uchovávanými v SRP), není tedy třeba si draze pronajímat Datový trezor ani autorizovaně konvertovat do listinné formy.
  3. I v případě pozdějšího zneuznání některé z použitých hashovacích metod by prokazatelnost zůstala zajištěna dalšími otisky a zůstává možnost dodatečného zabezpečení novější metodou.
  4. Kromě samotného sdělení garantovaného systémem SRP mohou datové zprávy obsahovat další přílohy (obdobně jako v obyčejném e-mailu dle RFC 5322) bez omezení jejich velikosti a formátu, včetně elektronicky podepsaných nebo zašifrovaných souborů. Integritu příloh by SRP negarantoval, ale odesilatel ji může zajistit sám, uvedením jejich otisků v prostém textu garantovaného sdělení.
  5. Papírový výpis obálek s otisky přenesených zpráv umožňuje prokazovat integritu jejich obsahu i v případě momentální online nedostupnosti SRP a dokonce i v případě jeho zkrachování.

sobota 6. února 2021

Příběhy svobodně

V roce šedesátého výročí založení rozhlasové stanice Svobodná Evropa začal Český rozhlas Praha shromažďovat vzpomínky posluchačů na její vysílání pod heslem Příběhy svobodně. Nasbírané příspěvky už bohužel nejsou na webu rozhlasu dostupné, tak svou vzpomínku pověsím aspoň sem.

 Když jsem v roce 1978 nastoupil jako mladý technik do nového zaměstnání, parta mých spolupracovníků byla obrazem rozvrstvení tehdejší společnosti:  několik kovaných komunistů, o něco více oportunistických členů KSČ,  dva tři věřící, pár nebojácných kritiků režimu a velká většina opatrných, kteří si své názory raději nechávali pro sebe.

To jsem ale tenkrát ještě nevěděl a jen obtížně se orientoval „kdo je kdo“. Nikdo nenosil své názory napsané na čele a zvláště před novým člověkem se všichni měli pro jistotu na pozoru. Nebylo divu, režim kolem sebe zběsile kopal, podepisovaly se petice odsuzující „ztroskotance a zaprodance“ a spolupracovníci STB čiperně donášeli.

Na jedné z mých prvních odpoledních směn jsem jednou v podvečer bez klepání vstoupil do dílny určené pro opravy počítačových dílů, kde mí kolegové občas načerno opravovali spoluzaměstnancům jejich rozhlasové a televizní přijímače. Také tentokrát tam nad jedním rozdělaným rádiem seděli tři a oprava se zřejmě podařila, protože z něj vcelku čistě a bez rušení hlaholily Události a názory.

Asi jsem nové kolegy svým nenadálým příchodem polekal, protože sebou škubli a viděl jsem bezděčný pohyb ruky směrem k vypínači. Nakonec to ale nechali hrát, nejspíš si řekli, že beztak nepoznám, jakou stanici mají zrovna puštěnou a po chvilce nenápadně přeladili jinam.

Já už jsem byl v té době zvyklý kromě hudebních pořadů s Rozinou, Ĺudem z New Yorku  nebo Honzou Doubou doma poslouchat také politické komentáře, takže jsem nejlepší komentátory té doby - Slávu Volného a Karla Jezdinského - rozeznával po hlase. Díky tomu jsem i z té jediné zaslechnuté věty poznal, kdo ji četl, a jen tak mimochodem jsem tiše prohodil: Jezdinský?

V tu ránu napětí povolilo, navzájem jsme se na sebe spiklenecky usmáli a kamarádi ocenili, že taky poznávám jejich oblíbeného Karla po hlase. A hned bylo jasno kdo je kdo, a tak to taky zůstalo až dodnes.

neděle 4. srpna 2019

Hudbofil

Kolem strun se smyčec svíjí
v dokonalé harmonii,
E sedm a pak A moll.
Corelli & Bach a spol.

Céčko halím do toniky
zhudebněných textů.
Sekundují okamžiky,
kdy na Déčko pěji chválu.
A do našich intervalů
přidá vilnou sextu.

Hodiny trénovat etudný prstoklad
jako kluk býval jsem schopen,
neboť už od mládí měl jsem rád
valčíky, jež skládal Chopin.

Měsíční sonáty z květů,
cokoli má milá zahrát chce.
Zasadím klidně i větu
z Ludwiga a z jeho Osudové.
Ptactvo snad semínka nevyklove,
než láska vyroste na naší zahrádce.

Žena, když šla do vany,
rozluštila sama rébus:
Kdo složil Don Giovani?
Po koupelně běžíc bosky
už ví, proč mu říkám Božský.
Miluj Boha - Ama Deus.

Znám ten pocit (ne z Dvořáka),
cizinou když bloudím.
Cizinka mě zpěvem láká
ku mých semen výsevu.
Hudbofil chce úlevu,
svědí-li ho moudí.

V slavnostní róbě mi zazpívej árii
z opery lásky, v níž ti to tak sluší.
Do zad ti v objetí pět prstů zaryji,
kterými linkuji notovou osnovu.
Představu libreta mám zcela hotovu,
houslovým klíčem si odemknem uši.

Žena přijímat by měla
informaci o hoboji
uchem, vibracemi těla
v rámci hudbofilních hrátek.
Jeho romantický plátek
přijímejme pod obojí.

Slyšíc podmanivé cello,
orosí se moje čelo.
Když se potom ozvou horny,
hned jsem z toho celý horny.
A při zvuku violin
okamžitě vrcholím.

Při allegro vivace
přivedl jsem svoji dívku
nechtěně do jináče.
Od té doby dávám pozor
na adagio lamentoso
vždy po jedenáctém pivku.

Petra Čajkovského Šestá
na vinylu v barvě sazí
je tou jedinečnou ze sta,
jíž se říká Slzy králů.
Vždycky na krk beru šálu,
jak z té symfonie mrazí.

Stáří s pomalostí plže
po dláždění hrkotá.
Kolo sice občas vrže,
jak si mládím cestu razí,
hudba však je kolomazí
káry mého života.

Představení zvolna spěje
ku finále dramatu,
přesto komického děje.
Klidně bych dal milión,
moci nad poslední tón
připsat dlouhou fermatu.

neděle 11. listopadu 2018

Poezie zpod postele

Twíty ranní poezie
veselé i neveselé
občas svázat dobré prý je
silou tiskařského lisu
do formátu tlustých spisů
sesbíraných zpod postele.

Ráno prosím sluníčko:
ještě chvilku zhasni,
mám tu práci se svíčkou
pro ty, co si přivstanou.
Ženu zamilovanou
do stupidních básní.

Pro ztvárnění tvé kontury
jsem vyplýtval káď purpury.
Teď malovat chci sienou
tvou duši žárem pálenou.
Chci kreslit tvoje tělo okří,
až budem z toho oba mokří.

Víno je dopito, svíčka je dohaslá,
hřeje však vzpomínka, jak jsme si hráli
na loži s náloží, až zem se otřásla
na samém okraji Richtrovy škály.

Ptačí křik jak nožík ostře
na podílky Lunu krájí.
Ubrus noci vrána prostře,
než sýr se svým teskným krá jí.

Vidím odlesk světla svíček
místo plátku saxofonu
dopadat ti na jazýček.
Sexy hlasem přitom chrčí,
až mi jezdí po kostrči
mrazivý dech jeho tónů.

Můj ranní rituál je prostý:
až noční vášeň z nebe strhá
cár nestydaté oblačnosti,
pak v záři slunce zakokrhám.

Noc oči na východě má,
už nekoukám se po jiné,
když ráno přijde oděná
jen v červánkovém kombiné.

Po ránu se žena snaží,
bych se tvrdým mužem stal,
posiloval svaly paží,
dělal shyby, kliky, dřepy.
Jenom pak jsme oba happy,
toť náš ranní rituál.

Kdo nezná mne, tak nejspíš poví,
že podobám se Cyranovi,
leč ráno je mi nejblíže
stav blanického rytíře.

Chodit do postele nahý
nehodí se v našem věku,
ač to utužuje vztahy.
Nocí žhavá slova plynou,
ráno drkotají zimou.
Hoďte na mě někdo deku!

Odkopán, jen na půl plynu
zvládám ráno za úsvitu,
a tak ještě na pár minut
pod peřinu schovám kýtu.

Na napjaté struny nervů
srdce brnká pizzicato.
Co jen do houslí ti vervu?
Který smyčec je tu na to?

Při časném vstávání do zimy
radši ať nikdo z vás nezkouší
vystrčit nos vprostřed rampouší.
Ztuhnutí údů všech hrozí mi.

Pod sněhobílou peřinou
se připravujem na vojnu.
Tvář máme zcela nevinnou,
náš vztah však od večera k ránu
je jízdou vášní v tobogánu,
jak bláznivý kurs bitcoinu.

Ráno je družka má podobna děťátku,
zavřené oči a pod nimi duhu.
Já si zas z postele odnáším památku
na blízké setkání čtvrtého druhu.

Ze spaní milostné nesmysly drmole,
obličej zavrtán do peří polštářku,
nasávám vůni, jež zdobila cukrářku,
s kterou jsme celou noc plnili kremrole.

Když má milá nemá stání,
básniček se domáhá,
věnujem se veršování
vysvlečeni donaha.

Ke snídani v ranních duchnách
kávu, jam a prsa vem,
víš moc dobře, co mi chutná.
V notách pyžamových blúz
hrajem kytarové blues,
já ti budu trsátkem.

Už vstala, už se rtěnkou krášlí,
už nespí v hnízdě jako dudek,
jak rozbalený dárek s mašlí.
Teď čekám plný rozechvění,
jak skončí ranní přelíčení,
teď čekám v lůžku na rozsudek.

Po noci svatební odvážně pohlédni
na tu, jež teď se tu chichotá.
Jenom muž udatný troufale uplatní
záruku do konce života.

IP adresa mé ženy
neodpoví na pingy,
ačkoli jsem nažhavený,
létaje kol jako mol.
Asi zapla firewall.
Ach, ty naše morningy!

S perspektivou mamutů
marně hledá na Youtube
videoklip plný něhy.
Já chci hot a ona čehý.

Před usnutím listuju si
v katalogu nočních můr,
jež náš spánek smutkem dusí.
Teď však zakokrhal kur.

Mám rád erotické snění.
Všem mým touhám navzdory,
nad ránem se sny však mění
na béčkové horory.

Ráno vlezlo do ložnice
skrze řídké záclony.
Dotýká se mojí kštice,
na patě mě pošimrává.
Dokud nezavoní káva,
ještě chvilku zalomím.

Au! Spálil jsem se o páru,
když napůl nahá v mlžném hávu
noc v podprsence z oparu
se motá tu, když vařím kávu.

Když paprsek nad ránem propíchne záclonu,
naruší sen, v němž se projíždím na slonu.
Bindi mám na čele, Evropan v Dillí,
indické krásky tu nadšením šílí.

Máme chobot z porcelánu,
hubičkou z něj čaj mi dej.
Slon chce zadupat si k ránu
sbírkou křehkých šálků z Míšně.
Noční stolek hostí pyšně
Fifty shades of Earl Gray.

Hrníček jsem rozbitý!
Mžourám v ránu procitlém,
hrajeme zde o city.
Opláchnu se básněmi,
dosáhnem pak spojení
vteřinovým lepidlem.

V posteli oslizlé knedlíčky,
plavem jak v polévce noci.
V polévce ohřáté pod víčky
horečkou sobotní noci.

Noc nakrájená na plátky
se choulí v rohu postele,
když vstávám snídat oplatky.
Mé neděle jsou omšelé.

Pod peřinu vklouzla noc
s tváří namazanou krémem.
Prý že nechce zas tak moc,
kdy se teda ale vemem?
Uvidíme, možná ráno
řeknu noci svoje Ano.

Vždy po ránu dlaněmi vytírám ospalky
ze snů, v nichž jezdím jak Fitipaldi.
Své auto však dávno jsem odstavil na špalky,
už jenom s bicyklem cvičím faldy.

Krkavců sedmero
snídají na trávě
(hned jak se proberou)
rosu a vláhu.
Po nočním tahu
bývá jim krkavě.

Ráno je milenkou zpitého Večera.
Svršky si posbírá, z lůžka se pozvedne
a potom, za zvuku krkavců sedmera,
plouží se po bytě, než přijde Poledne.

Po vlasech, které se zmítají ve větru
pomádu s freudovou příchutí rozetru,
snad to mé myšlenky po ránu zklidní.
Vichřice podle zpráv potrvá tři dni.

Červánčím ruměncem stydí se obloha
za to, že v noci se příhoda stala.
Příhoda bouřlivá, větrná, nemilá,
prostě se nad ránem počurala.

Svým pluhem ryju mezi řádky,
v nichž lásku zasazenu mám,
však slova nejdou vrátit zpátky,
tak dál to pole zvorávám.

My lidé jsme jak láhve vratné.
Co v nás je, kapku po kapce
si rozléváme, než nás zmátne,
že život skončil v přepravce.


pátek 28. září 2018

Kam dál, Twitře?

Coby introverta mne komunikace na síti Twitter upoutala nutností stručně a výstižně formulovat své příspěvky, a taky tím, jak tam většina příspěvků byla stručně a výstižně formulována. Zpočátku byla sympatická také možnost alternativního zapojení i bez internetu, pouze prostřednictvím textovek SMS v síti mobilních telefonů. Z čehož mimochodem vyplývalo omezení délky příspěvku na 140 znaků textu + 20 znaků vyhrazených na identifikaci odesilatele.

Jako u ostatních úspěšných sociálních komunit, časem postihlo Twitter totéž, co mnohé jeho uživatele, mne nevyjímaje: ztloustl, zošklivěl, znedůtklivěl.
Nezdá se, že by jeho šéf @Jack Dorsey nějak bedlivě naslouchal přáním svých uživatelů. Ale mohu aspoň zapřemýšlet, jakým směrem by se mohl Twitter ubírat, abych s ním byl spokojenější, a třeba inspirovat nějakého dalšího tvůrce sociálních sítí.

  1. Omezení délky příspěvků. To je zásadní vlastnost, přímo rodinné stříbro Twitteru, které teprve nedávno trochu zčernalo zdvojnásobením limitu na 280 znaků. Délku zprávy bych ale místo počtem znaků raději limitoval počtem bajtů. Tím by se přirozenou cestou kompenzovala výhoda jazyků s obrázkovým písmem, které mnohdy jediným znakem vyjadřují celé slovo. V kódování UTF-8 zabírají východoasijské znaky 4 bajty, zatímco písmena odvozená z latinky pouze jeden, nanejvýš dva.
  2. Omezenou kvótu bych neaplikoval na každý twít zvlášť, ale raději zavedl denní příděl např. 1024 bajtů na každý účet. Polovina případných nevyčerpaných znaků denní kvóty by se mohla převádět do dalšího dne. Bylo by pak na rozhodnutí twiteristy, zda napíše každý den pět krátkých zpráviček nebo raději jednu dvě podrobnější. Ti nejhorlivější by si případně mohli zvýšení svého přídělu dokupovat.
  3. Hodnocení příspěvků. To je vítaná zpětná vazba, která může kultivovat scénu tím, že říká autorům, které twíty se ostatním nejvíce líbily a jak by tedy měly jejich další příspěvky vypadat. Jen bych stupnici rozšířil z jednoho na dva bity:
     -1 (dislike) - tento twít se mi nelíbí a autor by se měl podobných raději vyvarovat.
      0 (default) - bez reakce.
    +1 (like) - obdoba dnešního "favourite", tedy pozitivní ohodnocení, poděkování.
    +2 (excelent) - vyhrazeno pro mimořádně povedené twíty.  
  4. Žádné mazání jednou zveřejněných příspěvků. Beztak se u každého kontroverznějšího twítu najde někdo, kdo už si ho zaarchivoval snímkem obrazovky,  a neznám nic trapnějšího, než citovat či reagovat na cizí twít, který jeho původní autor mezitím smaže. Aspoň by to lidi nutilo přemýšlet, než něco publikují, a pak si za tím stát.
  5. Místo mazání či editace již zveřejněných twítů bych ale zavedl náhled před odesláním, kde by odesilatel mohl zkontrolovat, jak se jeho příspěvek zobrazí ostatním, a to jak na desktopu, tak i na malých mobilních obrazovkách. Klientské programy nabízejí několik možností, jak reagovat na příspěvky: quote, embed, retweet, retweet with comment, link to tweet, a člověk předem neví, zda se letos Twitter rozhodl zobrazovat citovaný příspěvek jako kompletní kopii, ořezaný snímek, perex odkazovaného článku s náhodně zvolenou ilustrační fotkou, či jen jako hypertextový odkaz. Teprve zkontrolovaný náhled by bylo možné publikovat, případně i s možností odložit zveřejnění na později.
  6. Namísto seznamů (LISTS) bych zavedl štítkování (LABELS) příspěvků autorem a možnost filtrace podle štítků čtenářem. Především chybí atribut jazyka. Autoři píšící střídavě ve více řečech, zbytečně odrazují část svých sledujících, anebo jsou nuceni zakládat více účtů. Každý slovní příspěvek by měl být ve svých metadatech označen příznakem použitého jazyka dle ISO 639-1, např. \cs, \sk, \de, \en
  7. Obdobně by se twíty s lokálně omezenou působností mohly označovat kódem geografické oblasti podle ISO_3166-1ISO_3166-2:CZ, např.
    /CZ            celá Česká republika
    /CZ.10         Česko. Hlavní město Praha.
    /CZ.80.Opava   Česko.Moravskoslezský kraj.Opava
    /DE.BY         Německo.Bavorsko 
  8. Dnes je jedinou možností klasifikace twítu doplnění textu #haštagem, podle nějž se dají příspěvky podobného typu vyhledávat. Jen málo twítů však bývá takto označeno, tagy navíc podléhají živelné lidové tvořivosti. Zavedl bych centrálně spravovaný systém štítků popisujících žánr a téma každého příspěvku, s jednotnými názvy, jako #news, #comment, #photo, #personal, #request, #question, #poll, #sport, #advertisement atd.
    Klasifikace by se mohla dále zpřesňovat pomocí subtagů oddělených tečkou, např.
    #news.breaking, #news.war, #news.good,
    #joke.photo, #joke.political, #joke.offensive, #joke.sexist, #joke.childish
    #photo.nature, #photo.politician, #photo.people
    #history.anniversary, #history.anniversary.events, #history.anniversary.people

    Tyto centrálně spravované haštagy by byly součástí metadat každého twítu, defaultně by se nezobrazovaly v jeho textu a neukrajovaly z jeho povolené délky, anebo jen symbolicky pár bajtů. Uživatel by je zadával před odesláním příspěvku výběrem z menu nebo zaškrtnutím okénka v klasifikačním stromu. Názvy kategorií by mohly být přeloženy do rodného jazyka, ovšem jejich kód by byl celosvětově jednotný. Chytřejší klientský softvér by mohl právě vkládaný twít i případnou přikládanou fotku analyzovat a na základě EXIF či GeoIP našeptávat tagy pro lokalitu a jazyk.
    Stávající systém ad-hoc haštagů uváděných v textu twítu by zůstal zachován pro mimořádné a příležitostné akce  (#WebExpo2018, #MeToo), ty nejužívanější by pak třeba Twitter časem přidával do oficiálního stromu témat.
    Správná klasifikace příspěvků autorem by byla v jeho bytostném zájmu, neboť twíty bez tagů by se nedostávaly k většímu počtu čtenářů. A pokud by nějaký trol soustavně označoval své příspěvky neodpovídajícím haštagem, hrozilo by mu, že si ho znechucení uživatelé explicitně ve svém filtru vyřadí. 
  9. A k čemu by byla klasifikace dobrá? Každý uživatelský účet by měl na serverech Twitteru uloženu sadu filtrů popisujících, jaké twíty chce číst. Filtr by používal kombinace výrazů @nick, #haštag, \jazyk, /lokalita, %hodnocení, závorek a logických operátorů. Já bych si například nastavil následující filtry:
    (\cs OR \en) AND #news.breaking AND NOT (@trol1 OR @trol2) - Aktuální novinky z celého světa v češtině nebo angličtině, kromě těch napsaných uživatelem @trol (který tímto haštagem chybně označuje všechny své zprávy).
    \cs AND /CZ.80.Opava AND #news -  všechny zprávy v češtině týkající se Opavska.
    (\cs OR \en) AND #jokes AND NOT #jokes.offensive AND NOT @spamer - Všechny vtipy v češtině nebo angličtině kromě urážlivých a kromě těch od uživatele @spamer.
    #photo.nature AND %5 - Všechny fotky z přírody, které získaly v minulých 24 hodinách aspoň 5% hodnocení, tzn. každý dvacátý čtenář jim dal lajk.
    (\cs OR \sk) AND %50 - Výběr těch nejoblíbenějších českých a slovenských twítů za dnešní den.
    NOT @ex  -Žádné twíty od @ex (obdoba dnešního MUTE).
    @kámoš1 OR @kámoš2 OR @kámoš3 -Všechny twíty od lidí z mé sociální bubliny (obdoba dnešního FOLLOW).
    Sady filtrů by se samozřejmě musely dát nastavovat i uživatelsky přívětivějším způsobem, než jen přímým zápisem logických výrazů, třeba zaškrtáváním ve stromu nabídek.
  10. Každému příspěvku by Twitter připsal počet zásahů, tj. kolika účtům se profiltroval do tajmlajny. Namísto počtu sledujících by novou metrikou úspěšnosti účtu byl poměr počtu získaných lajků ku celkovému počtu zásahů. Filtrování by elegantně nahradilo dnes používané sledování a zařazování do seznamů a zároveň vyřešilo dilema čti od něj buď všechno nebo nic.

Místo toho, KDO něco říká, je přece důležitější CO říká.






sobota 15. dubna 2017

Nabodení

Český pravopis je těžký.
Při diktátech vzpomenu si,
jak jsme kdysi psali spřežky.
Děkujeme, Jene Husi!

My, rybáři bývalí,
zlatou rybku chytnem hladce,
když jí verše žížalí
navléknem na háček nad c.

Nehty do zad v křeči zatni,
přisaju se na tvé vnady.
Píšu na ně redundantní
cucflekovou tečku nad i.

Ani čárka špatná není,
pokud zdobí samohlásky.
Způsobí to prodloužení
postelových chvilek lásky.

Slovenka je pro mé uši
chutnou myškou pro káně.
Poslouchám rád z její pusy
o se stříškou vokáně.

S elegancí myšilova
kroužek nad u ladně krouží,
když mé pero čtyři slova
chci být jen Tvůj napsat touží.

středa 15. března 2017

Pravidla hospodárny

„Kopta, nos to sem a čárky piš hráběma!“
Večer byl ještě mladý, ale Novotnému s Vančurou po suchém včerejšku vyprahlo. V pondělí totiž míval hostinský Kopta zavírací den, a tak se v úterý u jeho nejvěrnějších štamgastů začínaly projevovat první abstinenční příznaky.
„První pomoc už se nese…“ zahlaholil hostinský, ale místo, aby třískl oběma půllitry o rohový stůl traktoristů, jak bývalo jeho zvykem, tentokrát si odsunul židli a přisedl.
„Chlapi, čárkám odzvonilo, to už není moderní. Beztak mi slábne zrak a po desáté se mi to akorát pletlo před očima, když jsem vás měl kasírovat.“
„Tak si na ty naše čárkové kódy pořiď takový ten lejzr, jako mají v Tesku. S tím zkasíruješ celou hospodu za pět minut,“ zasmál se Vančura.
„Dostal jsem lepší nápad. Synovec mi upravil takovou paměťovou sčítačku, podívejte,“ a vytáhl z kapsy kalkulačku, která měla několik tlačítek přelepených nápisy PIVO, RUM, KAFE. „Čárky jsou nespolehlivé, člověk s sebou musí nosit propisovačku, od prvního to budeme dělat jinak. Když vám já nebo Mařka doneseme pivo, prostě jenom stisknem tlačítko a ono se to samo započítá. A při zavíračce stlačím tady to MR a hned bude vidět, kolik jste toho dneska stihli.“
„No jo, ale jak pak poznáš, kolik má kdo platit, když budeš mít celou hospodu v jedné kalkulačce?“
„Kdepak, každý si koupíte svoji. Už jsem se synovcem domluvený, rozjíždí výrobu ve velkém, bude to docela levné, nebojte. A jako bonus k ní dostanete jeden lahváč zadarmo!“
„A co když ten tvůj zlepšovák nebudeme chtít?“ namítl Novotný.
„Charvátovi, co čepuje U spáleného trafa, se to prý osvědčilo. A navíc u něho všichni hosté v lokálu musejí nosit oranžové vesty.“
„To jako že mu tam chodí jenom traťoví dělníci?“ podivil se Vančura.
„Ne, ty vesty jim v šatně prodává jeho žena. Ona dřív dělala švadlenu v OPP, ale po vyhazovu neměla do čeho píchnout. Teď tam aspoň konečně mají přehled, kdo je štamgast, kdo je obsluha anebo jestli se jim tam třeba někdo jen tak z ulice nevetřel.“
Vančura s Novotným se dlouze napili a pak bouchli sklenicemi o stůl.
„My teda snesem hodně, ale víš kam si ty svoje vynálezy můžeš strčit? Prosím, jestli chceš naše piva ťukat do počítače, tak si ho kup. Jestli chceš, ať sedíme v uniformách jako nějaké japonské školačky, tak si je u staré Charvátové objednej. Možná si je pro tu srandu navléknem. Ale v české hospodě to odjakživa fungovalo tak, že platí ten, kdo objednává. A dones nám rundu.“

neděle 9. října 2016

Verše na smirkovém papíře


Rádi básně vyškrábané
lžicí ze dna talíře?
Hladkou kulajdu psát? Ba ne.
Verše mé jsou krví psané
na smirkovém papíře.

Ticho dneska svátek slaví,
věty slov jsou v křeči němé,
zplihnula nám péra paví.
Zvratkem zla se ústa dáví,
posunkovou řečí řveme.

Smrt je s námi, ztroskotanci.
Který z nás by tu nebral,
jež má při volence šanci,
až nám naposledy k tanci
zahrají Marsch Funebral?

Vždy jednou v měsíci
ožije můj pocit
mrtvoly marnící
život svůj v márnici.
Macabre. Smím prosit?

V matném světle od Měsíce,
jak dnes každý vlkodlak ví,
roste chuť pít z krasavice,
až si, žíly drásajíce,
přilehneme k sobě v rakvi.

Nastav svoji krční tepnu,
polibek přec nezabolí.
je to dávno, co jsem zhebnul.
Než ti límec porozepnu,
ze srdce mi vyndej kolík.

Život po padesátce
v odpadcích mi nápad vnuká
v kontejneru kochat se
a pak skončit na skládce,
zasypaný vozem kuka.

Mrtvým okem mrklo ego
naoko si klidně spící.
Slza z větru stříbrného
siluetu krchovského
masážemi srdce křísí.

neděle 3. dubna 2016

Opsáno z lavic matfyzu

Veršemi se bavíc
v matfyzácké posluchárně,
studentstvo do lavic
zarývá se literárně:

Jablko brumlá si:
přilba je nutná,
ze stromu padajíc
na hlavu Newtona

Vždyť z těch hitů ohluchnem,
ne tak nahlas, madam Curie!
Přehánět to s rádiem
je jak páchat harakiri.

Katastru šéf oči zvedl,
do práce se totiž dnes
hlásí nový geometr.
Jmenuje se Euklides.

Ráda mám, když při polibku
dotkneme se svými čely,
s pumpičkou však jdi mi k šípku.
Netlač tolik, Torricelli!

Ze všech chlapců naší třídy
Röntgen se mi nejvíc líbí,
bojím však se k nim jíti.
Prý si na mě posvítí!

Uvnitř naplněné auly
studentský dav klábosil.
Na záchodě seděl Pauli,
vylučoval ze všech sil.

U Fresnelů vařili.
-Ještě chvilku vydrž, broučku,
oběd bude za chvíli.
Došel hrách, tak dělám čočku.

Tele bylo značně zhublé,
dala jsem tam, pane Hubble,
navíc kilo ovčích drob.
Je to guláš tele-skop.

Spokojené pousmání
Ludolfovi na rtech zkyslo,
když mu řekla jeho paní:
-Pojď dát ještě jedno číslo!

Když viděla mužův klín,
Foucaultovou napadlo
koupit něco do hodin.
Koupila mu kyvadlo.

Z hospody se vrátím v cajku,
no tak odemkni mě, přeci,
prosí Michal Faradayku.
Doma je to jako v kleci!

V Augustovi dech je ouzký,
Möbiová zvedá hlas:
-Nech už ty své divné proužky,
oblékni si Adidas!

Hádka je to hlasitá,
slyším Nobelovu ženu,
jak mu zase vyčítá:
-Vidíš, že to nemá cenu!

-Kdepak máte manžela,
drahá paní Wilsonová?
-Kloudného nic nedělá,
v komoře se zase schoval!

Schrödingerka ječela
na chudáka manžela:
-Copak je to za kus vola,
kočku topit jenom zpola!

Boty máte jako nové,
díry v plášti zašité...
Laborante Čerenkove,
vy dnes přímo záříte!

Důchodcovská sestava
občas se i popere.
-Tady vždycky sedám já,
posuňte se, Dopplere!

Ruce vzhůru, ani hnout!
K Brownům domů vpadl gauner,
prohledává každý kout.
Žádný pohyb, pane Browne!

Ke cvičení hraje v rytmu
přirozených logaritmů
do pozdního večera
grupa Johna Napiera.

Váš syn, pane Fouriere,
ve škole si vede skvěle,
jedniček má sérii.
Hoch se slibně rozvíjí.

Ač má vizáž nemluvněte,
Lorentz po flámu vždy zvrací.
Na druhý den zas jen kvete,
jak by prošel transformací.

Povídala Markovová,
s manželem se rozvést chce.
V posteli se zvrhle chová,
upoutal ji řetězcem!

Poměr s válkou dlouhodobou
mají Schwarzschild s Schwarzschildovou,
každý chce, by sólo měl.
Je to spíš jen poloměr.

-Dávej pozor, Archimede,
ať ti vana nepřetéká.
-Kdepak, ženo, co tě vede,
není plná. Heuréka!

-Na ples, milý Avogadro,
společenský oděv zvol!
-Měl jsem kdysi hezké kvádro,
jenomže ho sežral mol.

Vojsko, čekat na pokyn.
Masku připrav, k zemi! Plyn!
Nestůjte tam jako strejc,
kmitám, kmitám, vojín Hertz!

-Milujou vás hezké žáby,
čím to bude, Galvani?
-Mlno ve mně, to je vábí,
hned jim stehna cukají.

Náš učitel, signor Volta,
rád se mračí na děti.
Jak by v třídě tasil kolta,
hned tam stoupne napětí.

Seřaďte se, milí žáci,
Spartakiáda je tady!
A ty taky, Fibonacci,
vrať se ihned do své řady.

Brečí mladá Wichterlová,
zle se její fotr chová.
Zahnal všechny její hejle,
kteří nosí silné brejle.

Heyrovská nám píše z lázní
že ani tam nemá klid.
Heyrovský se nejspíš zbláznil,
rtuť mu kape na karbid.

Jako dítě po večerce
Pythagoras sčítal čtverce.
Počítal ten chlapeček
čtverce místo oveček.

Díky stroji mohl Watt
s ženskýma si užívat,
i když už byl velmi starý.
Stačilo mít dosti páry.

Od Newtona až po Einsteina,
splnili svou úlohu.
Jejich práce není tajná,
souhrn je zde na blogu.