Redakci LEVEL
28.srpna 2004
Co si mé ratolesti pořídily zvukovou kartu 5.1 se subwooferem, nepotřebuji se již dívat na jmenovky na dveřích, když se, dle svého zvyku hluboce zamyšlen, vracím domů z práce do svého panelového bytu. Rachot hroutících se zdí, řev motorové pily a úpění nepřátel je mi spolehlivým vodítkem. Naštěstí si sousedé zvykli, že zvuky linoucí se z našeho bytu jsou pouze virtuálním projevem obvyklé prázdninové činnosti našich dětí a jejich spolužáků, takže policii ani hasiče už nikdo nevolá. Zvuková kulisa vcelku dobře koresponduje se stavem bytu: příšeří a puch jako v dračí sluji, ledničkou zřejmě propochodovalo stádo Lemmingsů, nádobí ve dřezu se tyčí jako prohraný Tetris.
Obracím se na výrobce počítačových her a redaktory pařanských časopisů: na trhu chybí hra, která by mladé Supermany a Lary Croft cvičila v dovednostech pro život poněkud užitečnějších, než je palba ze strojní pušky nebo řízení závodních automobilů.
Namísto šavle, brokovnice či motorové pily by hlavními zbraněmi byly smeták, utěrka a vysavač. Body v této hře by se nezískávaly za potopení nepřátelského křižníku, ale za přemístění obsahu odpadkového koše do toho správného kontejneru, za dokonalé vyluxování koberce, za umytí nádobí. Pokud by si náš hrdina chtěl zjednat průchod do dalšího levelu, namísto postřílení všeho živého v místnosti by musel naopak přemístit všechny chaoticky rozptýlené předměty na svá určená místa.
Taková hra by možná nebyla tak atraktivní, jako poslední žhavé novinky z vašich časopisů, ale její zásluhou by mládež lépe chápala smutný fakt, že život nejsou jenom samé atrakce.
Žádné komentáře:
Okomentovat