Výbor z doteků

Vybrat z #rannipoezie

úkol dosti nesnadný je.

Jako důkaz pod deku

pošlu Výbor z doteků:

Každé ráno voskem včelím 

nakapaným v uších tmelím 

dilatační spáry času, 

zavrtaný v kanafasu.

Mám rád snění polobdělá, 

ležet v stínu jabloní. 

Je to první, co chci dělat 

hned, když budík zazvoní. 

Jedno děvče housle chystá,

druhé sténá z hoboje.

Já, ač nejsem bigamista,

ve snu měl jsem oboje.

Pokaždé, když na mne přichází dřímota,

doufám, že ve snu si doplním postupku 

krasavic, kterým jsem pronikal pod jupku.

Spánek je žolíkem v kanastě života.

S potencí se dá žít zdravě,

s její hladinou však kříž.

Mám ji vysoko, až v hlavě.

Jak ji dostat trochu níž?

Jde-li na mne druhá míza,

stesk a smutek na balkonu

natlačím do saxofonu

jako Simpsonovic Líza.

Když jdu k ženě pro výplatu, 

kredit strkám v její klín 

do štěrbiny ženkomatu. 

Nesmím zapomenout PIN.

Je-li láska pouhé lpění

či přilnavost dlaně k dlani,

napadá mne vysvětlení,

proč jsme, když se dostaví,

hnedka celí lepkaví

a jak děti upatlaní.

Otázky mám, které svědí.

V čem tkví krása ženských půlek?

V čekárně na odpovědi

dávno vystál jsem si důlek.

Svlékáš-li se z pyžama,

podobna jsi jarním loukám.

Tvář si kryju rukama,

skrz prsty však tajně koukám.

Potmě cítím vůni mejdla,

jak se s pižmem druží.

Chci si přečíst v písmu Brailla

tvoji husí kůži.

Prstík můj má touhy smělé,

cestovat chce po tvém těle.

Zcestovale hlesne,

že má touhy zcestné.

Cukráři jsou mistři doby,

obdiv skládám umělcům.

Z pralinek, jež vnady zdobí,

vyssávat chci jejich um.

Jsem rtěnkou do kapsy,

do něžných úst mě vem.

Nejhezčí makeup si

nakreslíš úsměvem.

Vůně tvá se vytrácí

pod klepadly Amorků,

když z nedělních matrací

práším lásku na dvorku.

Ačkoliv jsi osahaná

jako hmatník na kytaře,

melodie tebou hraná

vůbec nezní uchu staře.

Když znaven můj hlas v lože lehá

a omylem v něm zazní něha,

rychle hned zas běží skrejt se 

za chraplákem Toma Waitse. 

Ve šlépějích Shakespeara

taky v loži třesu kopím,

když se žena nevzpírá.

Neplechu s ní potom tropím.

Extáze nálože vpašuji na lože 

pod povlečení. 

To kdyby má milá odpověď mámila, 

jak si jí cením.

Rozpustit cop mě nech. 

V prstovém vísku 

topit se ve vlasech, 

tekutém písku. 

S černovláskou užít špásu 

nikdy nemám zábranu. 

Drobě housku jejím vlasům, 

vykrákám ji za vránu.

Cukrovou vatu tvých vlasů 

v podobě beránka spasu. 

Beran pak změní se na vlka 

a v jeho rouše tě potrká.

Chci tvou Plochou vlasů plout,

ikonky ti rozcuchat,

fontem Courier New Bold

šeptat přitom do ucha.

Kožíšek máš drsnosrstý,

ukaž mi ten od své číči.

Já se do něj dvěma prsty

digitálně podepíši.

Když má drahá nemá stání,

básniček se domáhá,

věnujem se veršování

vysvlečeni donaha.

Před spaním když žena zkusí

pošimrat mi vlásky čtečkou,

ráno z prostěradla čtu si

román plný lásky s tečkou. 

Koukám zpod přivřených víček

na ženu, co vedle dřímá.

Je to nejspíš moje vina,

že má na košilce flíček.

Při večerním obejmutí

do strojku, jenž plní spánek

sladkým sněním, zasunu ti

jeden čerstvý monočlánek.

Ráno jsou mé rýmy zvadlé,

nezlobte se na mne, paní,

za skvrnu na prostěradle,

jež zbyla po veršování.

Earl Gray je v porcelánu.

S elegancí slůněte

šátrám po něm dřív než vstanu,

nadechnuv se vůně thé.

Po ránu z balkonu k sluníčku čichám rád,

mrazivý vzduch voní kořením kouře.

Ospalci zpod peřin volají: Jde sem smrad!

Já si však lebedím, oči své mhouře.

Dík vynálezu Arabů

se ráno z peřin vyhrabu.

Jen se zubať z vůně kafe,

elektrokardiografe!

Když zazní vůně expresa,

tu jazyk v puse zaplesá

a k tanci vzbudí ránospáče,

vyzvav šálkem kávy k čače.

Jitřenky svíce knot celou noc hořící 

přicházím, lásko má, s kávou a skořicí, 

s podnosem v náručí 

já, tvůj mnich kapučín.

Brouskem přejeď ostří

svého jazyčného meče,

pak mi talíř prostři,

na nějž kapka smíchu steče.

Snídani chci v postelíčku!

Neznám věru lepší krmi,

než miláčka na hniličku.

Rohlík křupavě se strmí

namazaný do užasla

máslem z krávy, která spásla

z čtyřlístku mateřídoušku

a teď láteří mi v oušku,

že zas stoupne cholesterol.

Jen blázni si rozestelou

v prostěradle bez poskvrnky,

aniž deset deka šunky

oblažilo jejich pysky.

K tomu dva oříšky z lísky,

kapučíno, které pění,

a na závěr - přitulení.

Neodstraním třísku tvou,

jen ji ve svých očích nech.

Trám v tom mém je výdřevou

šachty v hloubce vzpomínek.

Kremace je cestou k ráji,

ve kterém jsme všichni nazí.

Jako Kolja rád si hraji

s kalhotkama barvy sazí.

Vůni kočičího zlata 

ve vlasech mi vítr větří. 

Má hlava jest nebohata, 

jako Vševěd češu své tři.

Když vrásky na čelo nám klepou

a tíha dává zabrat vnadě,

vzpomínky jsou izolepou,

jež nás drží pohromadě.

Ač adepti jsme hřbitova,

o nás každý dobrák ví,

že nepřestanem veršovat

položeni do rakví.

Hotel Internetional

Ty tříhvězdičkové hotelové pokoje jsou všechny na jedno kopyto. Postel, šatník, stolek,  židle, křeslo. Ani jsem nevybaloval, jenom zapnul televizi, svalil se na lůžko a lehce se zasnil. Malá obrazovka laciného televizoru se pod mými přivřenými víčky začala najednou rozmazávat a zazdálo se mi, že program vlastně běží v okně velkého LCD monitoru. 

Že by se standardním vybavením hotelových pokojů stal místo televizoru počítač?

To už jsem si přisedl ke stolku a začal ten zázrak zkoumat zblízka. Přívodní kabely monitoru mizely v zamčené skříňce, kde byl patrně ukryt počítač. Kromě nich ještě ze skříňky vyvěraly přívody ke klávesnici, myši, mikrofonu a k malé krabičce, na které jsem rozpoznal konektor USB, zdířku pro sluchátka, potenciometr hlasitosti a zapuštěné tlačítko s označením RESET.

Zkusil jsem kliknout na ikonku televize a vida, namísto obvyklé hotelové směsi CNN a několika německých komerčních stanic mám náhle výběr z desítek kanálů internetových televizí, ze kterých mohu volit podle názvu, žánru nebo jazyka. Ještě větší výběr je u sousední nabídky internetových rádií. Co tu máme dál? Volba jazykové verze operačního systému, kalkulačka, nějaké počítačové hry, budík, u kterého si mohu nastavit, zda chci být probouzen ptačím švitořením, ezoterickou hudbou nebo třeba policejní sirénou. Ke čtení je na výběr řada elektronických knih, i když vesměs jen starší tituly s expirovanými autorskými právy. Okénko webkamery nabízí živý pohled do hotelové restaurace, recepční haly, hotelového parkoviště. Pomocí VoIP bych mohl bezplatně zatelefonovat kolegovi ze sousedního pokoje, na recepci nebo do restaurace, zarezervovat si stůl a možná i s předstihem objednat nějakou minutku. Hovory do venkovních sítí už jsou za poplatek, který se připisuje k mému účtu. Klikám na svůj účet a hned vidím, kolik zbývá zaplatit. V aplikaci pokojové služby si mohu vyžádat nebo naopak odvolat návštěvu pokojské s čistými ručníky a vysavačem. Sousední ikonkou se dostávám do rezervačního systému, stejného, jakým jsem si v tomto hotelu před týdnem přes internet objednával nocleh. Vidím, že stále mají několik míst volných, takže bych si mohl přímo ze svého pokoje zařídit prodloužení pobytu.

Teď mě napadá, že jsem se nikde nemusel v počítači identifikovat ani zadávat žádné heslo. Rezervační systém zřejmě poznal, že s ním komunikuji z pokoje 123 a z databáze si zjistil, kdo v něm dnes bydlí.

Neodolal jsem a hrotem tužky stiskl RESET. Po restartu se na chvíli zobrazila možnost namísto normálního pokračování zvolit kompletní reinstalaci. Aha, takže kdybych si něco na počítači pokazil nebo zaviroval, stačí reinstalovat a on se zase obnoví do počátečního stavu.  Když po odjezdu hosta pokojská převléká postel, patrně po něm také zároveň reinstaluje jeho PC. Ani to netrvalo příliš dlouho a ničím mě neobtěžovalo, zřejmě mají připraven kompletní obraz disku, společný pro celý hotel. Individualizovat operační systém pro konkrétní pokoj taky nebude problém, stačí podle MAC adresy nebo CPUID vyhledat v tabulce přidělenou IP adresu, název počítače, číslo pokoje.

Pokračuji dál v prohlídce nabídek. Je tady předinstalovaný mailový klient, schránka má adresu room123@HotelInternetional.cz a dokonce v ní mám novou poštu, personifikovaný uvítací mail od vedení hotelu. Asi abych mohl známým poslat fotky z adresy hotelu a tím mu dělat propagaci. No ale já nejspíš zůstanu u svého freemailu dostupného přes webové rozhraní. Na liště prohlížeče vidím užitečné odkazy, jako předpověď počasí, mapu, jízdní řády, a také odkazy na služby a podniky v okolí, které za to nejspíš majiteli hotelu platí nějaké drobné. Hlavně se ale prohlížečem dostanu ke všem svým rozpracovaným dokumentům, které jsem prozřetelně umístil do cloudu. 

Pro řadu zákazníků bude lákavá možnost na dovolené i na pracovní cestě surfovat na velké obrazovce a nemuset s sebou vláčet laptop s nabíječkou. Hotel, který takovou službu nabízí, tím u nezanedbatelné části klientely získá konkurenční výhodu.

Počítač připojený k internetu tedy za srovnatelnou cenu nahradí televizní a rozhlasový přijímač, telefon, hodiny, knihovničku včetně obligátní Gideonovy bible, službu buzení, tištěné provedení hotelových řádů a propagačních materiálů, a k tomu nabídne množství nových netradičních služeb nejen hostům, ale i technickému zázemí hotelu. Trvale zapnutý online počítač v každém pokoji může zjednodušit dodatečné připojení čidel požáru, průchodu dveřmi, programovatelné měření a nastavování pokojové teploty,  kontrolu integrity sebe sama.

Pravda, hotel bude vyžadovat širokopásmové připojení k internetu a vybudování  datové sítě taky něco stojí. U nově rekonstruovaných budov se ale zase může ušetřit na anténních, telefonních a signalizačních rozvodech. Značnou úsporu představují také koncesionářské R-TV poplatky, které se za příjem internetem šířeného vysílání neplatí.

Jestliže je vybavení hotelů počítači oboustranně výhodné, proč je dosud tak málo rozšířeno? Provozovatele hotelových zařízení bych z toho neobviňoval, jejich znalosti informační techniky jim zpravidla stačí nanejvýš k potvrzení mailem došlé rezervace. Asi u nás chybí dodavatel, který by hoteliérům komputerizaci nabídl, nejlépe jako kompletní službu zahrnující dodávku počítačů, zasíťování, kustomizaci systému a webové prezentace, zaškolení, servis.

Anebo to možná zatím jenom žádného nenapadlo.