sobota 18. května 2013

Libretistarián Cimrman


Krátce před světovou válkou byl Jára Cimrman požádán svým přítelem Émilem Armandem, aby se pokusil vysvětlit neobvyklý nárůst černochů v řadách příznivců jeho anarchisticko-liberálního sdružení. Díky svým předchozím vyšetřovatelským zkušenostem Cimrman záhy zjistil, že noví liberálové tmavé pleti se rekrutují výhradně ze západní Afriky, konkrétně z Libérie.
Ukázalo se, že pologramotní černoši, ponejvíce zaměstnávaní jako pomocníci v pařížských domácnostech, spatřovali v propagačních libertariánských plakátech naději na zlepšení svého postavení prostých Liberijců.

Když však Armand v děkovném dopise nabídl Cimrmanovi účast ve svém pokrokovém hnutí, český velikán to s díky odmítl.
"Milý Émile", píše ve své odpovědi, "liberálové, libertiáni, libertariáni, to už není nic pro mne. Já nalezl své místo mezi libretisty."

sobota 4. května 2013

Dotyk místo Úrovně

Tak nám zrušili Level, paní Müllerová. Ne že bych ho v posledních letech četl, ale je to jako když umře další známý herec z filmů pro pamětníky. Zároveň se ale rodí nové dotykové magazíny, takže pokud existuje nějaký zákon o zachování čtiva, tak je zachován. Jen ty přikládané herní plakáty, kdysi navzdory odporu manželky hyzdící dětský pokoj, už v papírové podobě nebudou a mutované příšery se nejspíš budou muset promítat na stěny digitálním projektorem. Z archivu jsem v záchvatu nostalgie vyhrabal několik let starý dopis:

Redakci LEVEL                                          
28.srpna 2004

Co si mé ratolesti pořídily zvukovou kartu 5.1 se subwooferem, nepotřebuji se již dívat na jmenovky na dveřích, když se, dle svého zvyku hluboce zamyšlen, vracím domů z práce do svého panelového bytu. Rachot hroutících se zdí, řev motorové pily a úpění nepřátel je mi spolehlivým vodítkem. Naštěstí si sousedé zvykli, že zvuky linoucí se z našeho bytu jsou pouze virtuálním projevem obvyklé prázdninové činnosti našich dětí a jejich spolužáků, takže policii ani hasiče už nikdo nevolá. Zvuková kulisa vcelku dobře koresponduje se stavem bytu: příšeří a puch jako v dračí sluji, ledničkou zřejmě propochodovalo stádo Lemmingsů, nádobí ve dřezu se tyčí jako prohraný Tetris.

Obracím se na výrobce počítačových her a redaktory pařanských časopisů: na trhu chybí hra, která by mladé Supermany a Lary Croft cvičila v dovednostech pro život poněkud užitečnějších, než je palba ze strojní pušky nebo řízení závodních automobilů.
Namísto šavle, brokovnice či motorové pily by hlavními zbraněmi byly smeták, utěrka a vysavač. Body v této hře by se nezískávaly za potopení nepřátelského křižníku, ale za přemístění obsahu odpadkového koše do toho správného kontejneru, za dokonalé vyluxování koberce, za umytí nádobí. Pokud by si náš hrdina chtěl zjednat průchod do dalšího levelu, namísto postřílení všeho živého v místnosti by musel naopak přemístit všechny chaoticky rozptýlené předměty na svá určená místa.

Taková hra by možná nebyla tak atraktivní, jako poslední žhavé novinky z vašich časopisů, ale její zásluhou by mládež lépe chápala smutný fakt, že život nejsou jenom samé atrakce.